RETROSPEKTIVA WRESTLINGU: GAMA PEHLAWAN
V roce 1902 přišel do města Baroda (dnes Vadodra) v indickém okrese Sayaibaug 22letý mladík a nadzvedl do výše hrudníku ohromný kámen, vážící 1200 kg – to je 1,2 tuny. Jmenoval se Ghulam Muhammad a později se proslavil jako neporažený zápasník “The Great Gama”. Kámen má výšku 75 cm a je uložený v muzeu ve Vadodře s nápisem, že se čin odehrál 23. prosince 1902. Při přesunu kamene nestačilo ani 25 mužů a muselo být použito hydraulických zvedáků. Co k tomu dodat…
Gama Pehlawan
Ghulam Muhammad Baksh se narodil 22. května 1878 ve vsi Jabboval v provincii Punjab tehdy britské Indie; byl muslimské víry a negramotný. Zápasil od pěti let, po smrti otce Azíze, dvorního zápasníka rádži Singha, jej trénoval dědeček a pak strýc Ida Palahwan. První velký úspěch dosáhl v deseti letech na národní silácké soutěži v Jodhpuru, kde se zúčastnilo na 400 profesionálních zápasníků. Jedinou disciplínou byly baithaks, dřepy na špičkách, základní kondiční cvik indických borců. Jak běžel čas, účastníci odpadali, až zbylo jen 15 cvičících. Tehdy rádža soutěž ukončil a vítězem vyhlásil 10letého kluka! Na otázku, kolik udělal dřepů, Gama odpověděl, že několik tisíc, a týden se potom zotavoval v posteli! Toto vítězství ukázalo nezvyklý tělesný potenciál, silnou vůli a soutěživost mladého Gamy, jenž v té době pravidelně cvičil 500 dřepů a 500 dands, kliků se zvednutým zadkem, denně. Dál kopal hlínu v ringu motykou vážící až 30 kg, pil mléko, jedl mandle a ovoce. Maso a přepuštěné máslo začal jíst až v 15 letech.
V letech 1904 až 1906 se Gama propracoval na stálé místo v královské družině a jeho trénink nabral na obtížnosti. Denně dělal 3 tisíce dřepů a 1500 kliků, na vytrvalost běhal 1,5 km s 54 kg kamenným límcem okolo krku. Za den vypil 20 litrů mléka, snědl půl litru másla, ¾ kg masa a 4 kg ovoce. Opravdovým krokem ke slávě však byl zápas s tehdejším mistrem Indie Raheem Bakshem Sultanivallou, kolosem vysokým sedm stop a vážícím 130 kg, v roce 1907. Ačkoliv oba předvedli skvělou techniku, boj skončil nerozhodně. V roce 1908 se Gamův režim zvýšil na 5 tisíc dřepů a 3 tisíce kliků denně, mimo to zápasil se 40 sparingpartnery, zvedal 45 kg kámen a dřevěnou činku. Také dieta byla pestřejší: šest kuřat nebo výtažek z 5 kg skopového masa s 10 dkg másla, deset litrů mléka s dalším ½ litrem másla a ¾ kg mandlové pasty s ovocným džusem.
Anglický nadšenec R. B. Benjamin a bengálský milionář S. K. Mishra v roli sponzora pozvali roku 1910 do Londýna čtyři indické zápasníky včetně Gamy. Na místě však zjistili, že zápasit mají jen borci těžké váhy, takže 173 cm vysoký a 89 kg vážící Gama byl diskvalifikován. Manažer ale souhlasil s měřením sil s lokálními zápasníky, které bleskově složil na žíněnku. Dál za tři minuty porazil amerického šampióna Rollera a za hodinu položil 30 japonských těžkotonážních zápasníků judo. Teprve poté byl uznán schopným soupeřit s vládnoucím mistrem světa ve volném stylu Zbyszkem Cyganiewiczem.
Zápas se odehrál 10. září s vkladem 250 liber sterlingů. Polský mistr se po minutě ocitl v parteru a po 2,5 hodiny se bránil vkleče; rozhodčí uznali nerozhodný výsledek. Ve druhém termínu 17. září se však Zbyszko nedostavil a Gama vyhrál kontumačně. Zde se nabízí myšlenka, jak by si poradil s čelními světovými borci na regulérním mistrovství světa, resp. proč tam nikdy nestartoval? V roce 1910 v Paříži zvítězil Paul Pons, dalšími byli Jakob Koch, Clemens le Marin a Omer de Bouillon. Co jiní – Rusové Šemjakin a Vachturov, Dán Jesse Pedersen, srbský gigant Antonič, Němci Ernst Siegfried a John Pohl? Mám zmínit naše siláky Frištenského a Josefa Šmejkala?
The Great Gama jako mladík
Gama se vrátil domů jako národní hrdina, trénoval v maháradžově stáji a dostával měsíční stipendium 250 rupií. Mistrem Indie se nicméně nikdy nestal, protože nedokázal porazit starého rivala Sultaniwallu. Podruhé se potkali v roce 1912 a vládnoucí šampión po dlouhém boji vzdal. Za dva další roky Gama vybojoval na 2000 zápasů bez porážky, pak až do roku 1928 nezápasil, ale dne 28. ledna se ve věku 50 let v Bombaji znovu sešel se Zbyszkem Cyganiewiczem. Indické noviny detailně popisovaly Polákovy tělesné (značně nadsazené) míry jako hrudník 147 cm, pas 89 cm, 58 cm lýtka a neuvěřitelný krk 58 cm s váhou 135 kg na výšku 175 cm. Zbyszko navíc předvedl siláckou produkci s lámáním tyčí a trháním řetězů se slovy, že totéž udělá s Gamou.
Na žíněnce před 50 tisíci (jiný zdroj píše 100 tisíci) diváky Gama popadl Zbyszka za krk a levý kotník, současně mu podkopl pravou nohu, zvedl jej do vzduchu a složil na záda, kde si na něho lehl celým hrudníkem – mač skončil za 42 sekund. Zbyszko prý obdržel za účast 50 tisíc rupií. Sám vícekrál Gamovi pogratuloval a celá Indie povýšila jeho titul od “světového šampióna” na “šampióna všehomíra”. Někdy ve 40. letech Gama odešel do důchodu, ale stále dělal 6 tisíc dřepů a 4 tisíce kliků každý den, zápasil s 80 kolegy a jedl tatáž jídla jako ve dvaceti. Měl 5 synů a 4 dcery, ale když v roce 1945 zemřel poslední z nich, roznemohl se žalem a ztratil řeč. V roce 1947 přišel o většinu majetku, odstěhoval se do Pákistánu a vzal si za ženu mladou dívku. Roku 1955, ve věku 77 let, vyzval k zápasu kohokoli, kdekoliv a kdykoliv. Za tuto odvahu jej vláda odměnila pozemky k podpoře ženy a dvou neprovdaných dcer.
V té době dostal první infarkt, postupně následovaný třemi dalšími. Náklady na léčbu z něj však udělaly nuzáka, takže dar obchodního magnáta Dase Birly 2 tisíce rupií a měsíční penze 300 rupií přišly v pravý čas. V roce 1956 byl Gama přemístěn na náklady pakistánského ministra zdravotnictví do Mayo Hospital, kde 23. května 1960 ve věku 92 roků zemřel. V roce 2015 byl tajemný a nedoceněný zápasnický génius, nazývaný “The Punjab Lion”, zařazen do Professional Wrestling Hall of Fame jako číslo 4.
TRÉNINK GAMY PEHLAWANA V ANGLII
V domácím prostředí trénoval až 15 hodin denně. V Londýně strávil dopoledne několika stovkami kliků a zápasy s partnery. Pak dvě hodiny odpočíval a jedl 4 litry vývaru s kousky drůbežího masa a hojným kořením. Odpoledne dělal dřepy na špičkách chodidel – metodicky a rytmicky, s rukama položenýma na 120 cm vysokém kůlu. Začal beze spěchu, jako kdyby měl dřepovat navždycky. Uběhlo 20 minut a pořád dělal dřepy. Pot mu stékal po těle, ale neukázaly se sebemenší známky chvění nebo polevování.
Kliky s vystrčeným zadkem
Kliky: V každém pohybu nahoru a dolů byla výbušnost. Sledováním zvedání a klesání jeho hladkého hnědého těla, pokrčování a narovnávání oblých končetin, bylo snadné pochopit, do jaké míry se svaly hrudníku, břicha a zad zúčastňovaly tohoto energického cvičení. Už chápeme, jak Gama docílil enormní hmoty pevného masa na zadní straně jeho nadloktí, odkud pochází nádherná velikost svalů ramen a základny krku. Hladké a pevné svaly, objemná hmota, ale znovu: když Gama ohnul zápěstí a napnul biceps, oddělení jednotlivých svalů, tvrdý uzel a ocelové šlachy se neukázaly. Vše, co jsme viděli, byla zaoblená vypouklina, hladký výstupek tady a tam.
Rozměry a tvary svalů byly pro Gamu empirickým měřítkem relativní postavy a měly pramálo společného se zápasnickou dovedností. Jeho náhled na sílu měl také málo společného s jejich objemem. Fenomenální dieta a cvičební režim sloužily k rozvoji vše zachvacující jemné energie, nikoliv kinetické síle příslušné skupiny svalů.
TRÉNINK A DIETA INDICKÝCH ZÁPASNÍKŮ
Zápasníci vstávali ve čtyři hodiny ráno. Ke zvýšení vytrvalosti uběhli několik mil, vyčistili si zuby, vykoupali se a provedli modlitbu. K tréninku přistupovali v krátké zástěrce, s tělem natřeným olejem. Potom překopávali udusanou hlínu v ringu těžkou motykou a zbavovali ji kamenů. Následovala praktická forma zápasu na rozvoj techniky a síly. Borci byli chalifou (vedoucím) rozděleni do dvojic a měli za úkol povalit soupeře přesným nasazením určitých chvatů, jichž bylo celkem 365. Po každém chvatu následoval protichvat a tak to šlo do nekonečna. Po dvou až třech hodinách (o desáté) si zápasníci osušili pot hlínou, bláto oškrabali, vykoupali se, najedli a měli odpočinek.
I přes primitivní podmínky byla trenéry a samotnými závodníky během staletí vypracována dokonalá metodika. Na posílení ramen, paží a horních zad borci cvičili s okovanými dřevěnými kužely a gadami, což byla těžká koule na konci bambusové tyče. Jiní vzpírali nal, dutý kamenný válec s držadly uvnitř, nebo dělali dřepy a kliky s gar nal, kamenným mezikružím nasazovaným na krk. Na podporu vláčných a silných svalů se používala masáž, přičemž mladí borci sloužili seniorům. Po další koupeli a jídle uléhali kolem 21. hodiny ke spánku. V typickém týdnu sloužil jeden den k úplnému odpočinku.
Gama (uprostřed) v obklopení indických zápasníků
Základem indického tréninku byly kliky s vystrčeným zadkem a dřepy. Jelikož poskytovaly kompletní procvičení těla, označovaly se jako dvojice (kliky-dřepy). Dobrý zápasník v životní formě obvykle dělal 1000 kliků denně, často ale 1500. Platilo pravidlo, že ti nejlepší dělali dvakrát tolik dřepů jako kliků, tedy 2000 – 3000 za den.
Indičtí zápasníci v Anglii vstávali o půl šesté, dvě hodiny zápasili a pak vypili 4,5 litru mléka. Snídaně v 11. hodin se skládala z vajec a ochucené rýže, následoval spánek a od 15:30 dvě hodiny zápasení. Hlavním jídlem v 19. hodin bylo kuře nebo skopové maso. Před spaním znovu 4 litry mléka a spánek ve 21:30. Hlavními složkami zápasnické diety bylo mléko, přepouštěné máslo (ghee) a mandlové ořechy. Někteří borci byli čistými vegetariány, jiní naopak prospívali na kuřatech, skopovém a speciální polévce yakhni z vařeného masa, obsahující rozvařené želatinové částečky kostí, chrupavek a šlach, vynikajících na výživu kolen, loktů a kotníků (jakýsi sulc). Ke snídani se jedlo po 20 dkg ghee a mandlové pasty, půl kila masové polévky se dvěma krajíci chleba k obědu a totéž k večeři. Jídlo se zapíjelo nápojem z mléka, ořechů a ovoce.
Galéria
