Retrospektiva wrestlingu: HANS SCHWARTZ
Budeme-li posuzovat kvality zápasníka podle toho, kolik získal nejvyšších titulů, tak Schwartze musíme zařadit na čelní místo zápasnických žebříčků, protože jich měl údajně získat pět. Bohužel, z hlediska kvality a oficiálnímu statutu té či oné soutěže, nazývané mistrovství světa, nevlastnil titul ani jeden, přestože nesporně patřil do evropské špičky. Dokonce možno říci, že byl tzv. petite maitre, malým mistrem.
Místem jeho narození dne 19. srpna 1883 byl později nechvalně proslulý městys Berchtesgaden v horním Bavorsku, odkud se rodiče odstěhovali 120 km severněji do Mnichova; otec spravoval hostinec, syn tíhnul ke gymnastice a zápasu. V roce 1900 odešel jako sedmnáctiletý do učení na řezníka do Vídně, propadl kouzlu žíněnky a rozhodl se stát profesionálem. Po dlouhé přípravě pod vedením německého mistra Michaela Hitzlera vstoupil v roce 1906 do ringu a dělal si jméno doma i po Evropě.
Prvního turnajového vítězství dosáhl v prosinci 1907 v Moskvě a zopakoval jej v roce 1908 tamtéž na mistrovství Ruska. Titul z tzv. světového šampionátu v St. Petersburgu 1909 dobyl porážkou J. Kocha, I. Šemjakina, N. Vachturova a Halila Adaliho z Turecka. Druhý titul z Mnichova 1910 získal před F. le Beaucairoisem, S. Tuomistem a Rakušanem Riessbacherem. Podobně pokračoval v roce 1912 v Göteborgu (2. Tuomisto, 3. Steurs, 4. Järvinen, 5. Lundin) a počtvrté roku 1913 v Hamburku před Josefem Šmejkalem, Angliem a Steursem z Belgie. V pěti posledních letech nedokázal překonat jen dva borce: Ivana Poddubného a Zbyszka Cyganiewicze, přestože podle vnějších fyzických znaků na to měl: měřil 183 cm a vážil až 117 kg.
V I. světové válce Schwartz bojoval na různých frontách v německém Reichswehru, byl několikrát těžce raněn a v roce 1917 propuštěn do civilu. Po rychlém zotavení šel znovu na žíněnku a téhož roku vyhrál turnaj v Berlíně před P. Schmidtem – Westerggardem, dva roky nato se po 75minutovém boji s G. Strengem stal mistrem Německa. V letech 1920 až 1925 si Schwartz odvážel ceny z Rotterdamu, Prahy, Budapešti, Mnichova, Hannoveru, Königsbergu a Berlína, kde všude přemohl silné zápasníky Jana Jaaga, de Soussu, Jiřího Dostála, Ottu Huhtanena, Ivana Leskinoviče, Ivana Romanova, Gabriela Lassartessea, Georgea Strenge, Ernsta Siegfrieda, Karla Safta, Hanse Steinkeho a Williho Urbacha.
V roce 1927 na Světovém poháru v Berlíně, ve věku 44 let, vyhrál 1. místo před Jaanem Jaagem a Dmitrijem Petrovičem z Ruska. Ve vídeňském cirkuse Renz zdolal Jaaga, Janose Czaju a Josefa Steinbacha, v cirku Central byl druhý za Ottou Huhtanenem z Finska. Roku 1929 ještě triumfoval v Bukurešti a žíněnku opustil poté, co v roce 1930 naposledy vyhrál v Budapešti nad Jaagem a Ivanem Martinovem. Ve zdraví přečkal druhou válku, dočkal se krásného věku 73 roků a se světem se rozloučil o 31 let později, 28. ledna 1960. Jeho syn Hans junior byl mistrem světa 1934 a 1937.
