ROZDĚLENÝ ZDVIH LIBOVOLNÝM STYLEM

TWO HANDS ANYHOW

Rozdělený zdvih libovolným stylem uzavírá řadu silových disciplín, nikdy se v něm však oficiálně nesoutěžilo. Měl ale nesporné kouzlo a tak sloužil jako divácky vděčný exhibiční výkon. Mimo šroubového tlaku totiž umožňoval dopravit nad hlavu větší váhy, než bylo možné jednorázovým vzepřením. Například anglický expert W.A. Pullum zvedl soupažně 108 kg, v rozděleném stylu až 123,5 kg. Podobně Arthur Saxon – kontinentálně nadhodil 163,4 kg, rozděleným stylem dostal nad hlavu 202 kg. Tento rozdíl může v závislosti na technice, síle i celkové praxi činit až 20 %.

Jeden z příkladů provedení rozděleného zdvihu libovolným stylem. Velká činka je nejprve zvednuta nad hlavu šroubovým tlakem, poté doplněna koulí s uchem.

Výkon spočíval ve vzepření velké činky libovolným způsobem (tedy s přemístěním na více dob, nebo jejím převážením ze svislé polohy na jedno rameno) na prsa a jejím následném vyražení nad hlavu, ať už soupažně, nebo pro větší atraktivitu šroubovým tlakem. V případě soupažného vzepření musel vzpěrač činku nad hlavou přendat do jedné ruky. Posledním krokem bylo tzv. doplnění neboli zvednutí druhé činky či koule s uchem ze země – ale první činka se stále nacházela na jedné paži nad hlavou.

Tahle složitá disciplína byla nádhernou ukázkou kombinace síly, ohebnosti, načasování a smyslu pro rovnováhu, zkrátka dokonalým vzpěračským majstrštykem. Proto ji nikdy neprováděli mohutní siláci s velkým břichem, i když velcí mužové jako Hermann Görner ano. Někteří borci činku přemístili soupažně, vyrazili nad hlavu a poté pečlivě přendali do jedné ruky. Už jen samotné přendání bylo na pováženou, pomyslíme-li na váhy 120 a více kilogramů. Pokud se totiž nezdařilo uchopit činku přesně uprostřed a zajistit její dokonalé vyvážení, byla další fáze – zvednutí druhého závaží ze země – prakticky neproveditelná. W.A. Pullum měl proto speciální činku, která byla uprostřed mírně zalomená a usnadňovala tím vybalancování. Šampión rozděleného stylu Arthur Saxon zase uměl přehazovat nad hlavou z ruky do ruky 143kg činku. Poměr první a druhé fáze býval typicky 75 % ku 25 %, u Saxona až 60 : 40 %.

Alternativa se živou váhou

Jméno Richarda Pennela bylo zmiňováno v souvislosti se šroubovým tlakem. Pennel byl pravděpodobně také první, kdo provedl rozdělený zdvih libovolným stylem! V roce 1877, při exhibici v New Yorku, kde zvedl jednou paží nad hlavou 95 kg činku, se Pennel sehnul a druhou paží přidal vzepření 25,4 kg koule s uchem. Tím dosáhl součtu 120,4 kg. Zvedl v té době někdo soupažně takovou váhu? O tom se dá jen pochybovat.

Anglický vzpěračský instruktor William Albert Pullum (55 kg) vzepřel dohromady 123,5 kg. Zátěž se skládala ze speciální 95kg činky a 28,5kg buliny (cca 1915).

Celkové zátěže 128 kg dosáhl ruský silový artista Pjotr Krylov (88 kg) v roce 1902 tím, že soupažně zvedl dvě 40kg buliny, nad hlavou je obě uchopil do jedné ruky a druhou vzepřel 48kg činku.

Estonský profesionál Georg Lurich (86 kg) přemístil a nadhodil levou paží 112kg činku, přendal ji do pravé paže a levou doplnil 37kg činku. Docílil tím součtu 149 kg (1896).

Profesionální vzpěrač a instruktor z Anglie, Thomas Inch (84 kg) vzepřel celkově 161,6 kg. Z toho 123 kg tvořila živá zátěž (dvě dívky, držící se v podporu na ose činky) a zbytek 38,6 kg koule s uchem (1920).

V hodnotě celkové váhy byl druhým po Saxonovi Hermann Görner (100 kg) z Lipska. V červnu 1920 dostal nad hlavu 195 kg. Nejdřív dostal švihem pravou paží nad hlavu dvě koule s uchem, 45 kg a 50 kg. Pak se předklonil, vzal do levé ruky třetí kouli o váze 50 kg, švihnul s ní do vzpažení a přendal na palec pravé ruky. Následně se znovu opatrně sehnul a švihnul levou paží nad hlavu čtvrtou 50 kgkouli. Když podobný výkon se 68kg koulemi zkoušel Saxon, zvládl jenom dvě.

Detailní popis fenomenálního zdvihu A. Saxona: Stalo se tak 3. listopadu 1905 v Lipsku, velká činka vážila 152,4 kg a koule s uchem 51 kg, celkem 203,4 kg. Tato hodnota se nicméně liší od autora k autorovi. Němečtí historikové Bürger a Weidt (1985) se zmiňují o rovných 200 kg, vždy precizní D. P. Willoughby píše o 202 kg (1970) a D. Webster uvádí 206,7 kg (1976). Pravděpodobně nejvyšší váhu v tzv. doplnění opět použil Saxon. Někdy v letech 1905 – 1906 ve Skotsku soupažně nadhodil 152 kg, činku přendal do pravé ruky, levou paží postavil na výšku 67,6 kg činku, převrátil si ji na rameno a nadhodil. Součet vah obou činek činil 192,6 kg. Jak řekl německý expert Theodor Siebert: „Wirklich unglaublich!“