Se lvíčkem na prsou: Václav Pšenička

Nevysoký, zato robustní silák Václav Pšenička (164 cm, 105 kg) s krásným českým jménem byl podle Davida Webstera mužem s „primitivní silou a omezenou technikou,“ což už dnes stěží dokážeme posoudit; jeho osobní rekordy z konce 30. let m.s. vyprávějí o soupažném tlaku 127,5 kg, trhu 125 kg a zejména výtečném výkonu v nadhozu 155 kg (světovou hodnotu nadhozu 167,5 kg vlastnil Egypťan Nosseir).

V roce 1947 o něm napsal legendární John Davis: „V lehko-těžké váze nevzpíral asi 360 kg. Poté, co přibral asi 23 kg, údajně dosáhl trojboje až 410 kg.“ Davis tehdy hovořil o vlivu tělesné váhy na výkon.

Pražák Pšenička (nar.26. října 1906) zápasil už od čtrnácti v atletickém klubu Bivoj Žižkov a ve dvaceti vyhrál šampionát ČSR do 82,5 kg, pak šel na vojnu a od roku 1928 dělal řidiče tramvaje; mistrem ČSR se stal celkem 15krát (1926-1933, 1937-1943).

Světovou premiéru si odbyl na OH 1928 v Amsterodamu, kde se dělil o 4. příčku s Němcem Vogtem (oba 355 kg). Z ME 1929 ve Vídni dovezl do Prahy stříbro a s lehko-těžkou kategorií se rozloučil 4. místem z ME 1930 v Mnichově; málem nevycestoval, neboť nedostal včas dovolenou. Do váhy těžké (nad 82,5 kg) přestoupil v roce 1931 a v nové konkurenci skončil čtvrtý s 362,5 kg.

O úspěchu českého vzpírání na OH 1932 píši podrobněji v profilu J. Skobly (Skobla zlato, Pšenička stříbro) s tím, že favorizovanému Němci Josefu Strassbergerovi – třetí místo – nepomohlo ani 500 lahví piva, dovezených lodí až z Hamburku.

Nepočítáme-li stříbro z olympiády a stříbro z MS 1937 v Paříži (1. J. Manger-Německo, 420 kg; 2. Pšenička 405 kg), pak nejvýš vystoupil na ME 1934 v Janově – jako mistr Evropy vzepřel 385 kg a nechal za sebou německé duo Josef Manger a Strassberger (382,5 kg, resp. 382,5 kg, přičemž Strassberger byl o 50 kg těžší). V červnu 1936 Pšenička ustavil nový SR v trojboji 407,5 kg a čekalo se od něho zlato z Berlína, o které přišel rozdílem 7,5 kg.

Karel Prohl v knize o historii našeho vzpírání (2. vydání 2008) píše: „Někteří vedoucí naší výpravy jeho umístění těžce kritizovali. Pšenička byl do té míry znechucen, že z Berlína předčasně odjel a dokonce uvažoval o konci kariéry. Komentář Pšeničky: Němec je mladší než já, má 24 let (Pšenička 30), byl celý rok v tréninkovém táboře německého státu, který ho živil a staral se o jeho rodinu. A dál: Pšenička vlastně prohrál zlato už v tlaku, v němž zůstal za Mangerem o celých 10 kg. V trhu sice dohnal 2,5 kg, avšak jelikož v nadhozu vzepřel stejných 155 kg, byl odkázán na druhé místo. Ani obecenstvo se k českému vzpěrači nechovalo sympaticky.“

V listopadu 1937 vrátil Pšenička Mangerovi porážku na utkání v Praze, když vzepřel 415 kg (130,130,155 kg), zatímco Němec nezvládl ani jeden pokus v nadhozu. Předtím, v březnu 1937, Pšenička porazil v Londýně mistra Anglie Rona Walkera poměrem 407,5 kg : 402,5 kg; o MS 1937 v Paříži je zmínka výše.

Koncem 30. let m.s. Pšenička stále trénoval a pokaždé nazvedal 46 tun, avšak po okupaci státu Německem v březnu 1939 prkno s činkou opustil. Zkušenosti přenesl na syna Václava (nar. 1931), sedminásobného medailistu z ME a jedenáctinásobného mistra ČSR ve střední a lehko-těžké váze.

Hodiny života Pšeničky seniora dotloukly 25. září 1961.

(Děkuji Karlu Prohlovi za snímky z jeho archivu)