Setkání s Freddy Ortizem (dokončení)

Vypráví australský kulturista Les Spendlove:

„Pumpování bicepsů pokračovalo s jednoručkou vsedě na židli, když vtom k nám přišel Arnold Schwarzenegger, obrovský jako barák. Připadal mi trošku hladký, protože nebyl opálený jako v pozdějších letech v Kalifornii. Poprvé jsem jej viděl v roce 1966 a uměl anglicky stěží tři slova. Dnes už to bylo mnohem lepší, mluvil však se silným německým přízvukem a o 100% hůř, než když dnes hovoří jako guvernér Kalifornie.

Arnold stál ve dveřích, kýval se ze strany na stranu, bradu měl zvednutou a dělal, že nás nevidí. Najednou řekl: Sem tady kuli velkymu Fredýý Ortez…kde je ten zakrslik?“ Pak se podíval dolů a pokračoval „Ou, tady je…myslel sem, že na židli je malá myš.“ Chtěl jsem se zasmát, ale dal jsem si ruku na ústa, zatímco Freddyho Arnoldovy očividně poznámky nerozhodily. Položil činku na zem, loknul z láhve a pokračoval druhou paží.

Když to Arnold viděl, zeptal se „Co to piješ…viski? To piješ?“ Freddy Ortiz mu vysvětlil, že alkohol pomáhá zvětšovat žíly a zesiluje napumpování, a nabídnul láhev Arnoldovi, jenž si řádně přihnul. Vycítil jsem, že Freddy už mou pomoc nepotřebuje; šel jsem nahoru s vědomím, že ti dva zbytek láhve dozajista vyzunknou.

Patnáct minut nato vystoupili na pódium závodníci nižší kategorie profesionálů a Freddy byl poslední. Šel s ručníkem kolem pasu a připomínal gladiátora před vstupem do Kolosea. Vypadal naprosto fantasticky – širokánské latissimy se sbíhaly do tenkého pasu, tricepsy byly zezadu tak silné, že mu na šířce ještě přidávaly.

Tipoval jsem jej na vítěze, nicméně jej poškodily slabší nohy a skončil druhý za Johnem Citronem. Podle mne měly jeho nohy pěkné tvary, ovšem nedosahovaly úměrných proporcí vzhledem k neuvěřitelnému trupu. Potom se dostavili závodníci kategorie nad 173 cm; vzpomínám, že Arnold neměl vážné soupeře.

Nebyl tady žádný ze špičkových Američanů, a někdo jako Frank Zane by s ním letos zametl. Mám dobré místo uprostřed řady, koukám na Arnolda a jsem naprosto v šoku. Vypadal absolutně strašně a řekl bych, že byl opilý. Nakláněl se dozadu, měl svěšená ramena, prsní svaly uvolněné, břicho nafouklé a nohy nenapnuté, zíral napůl zavřenýma očima a trochu se kymácel. Byl jsem ohromený a nemohl jsem tomu uvěřit…Co se to s Arnoldem stalo?

Pak jsem slyšel nějaký hlas s německým přízvukem ARNAULT – ZATÁHNI TEN PUPEK! Arnoldovy oči se skoro ihned otevřely, vtáhnul břicho, napnul svaly a náhle se opět stal tou senzací, jakou jsme všichni znali a obdivovali.

Mimo Freddyho jsem jenom já věděl, že Arnold pil whisky, protože zjevně působil jako opilý, nikdy nikdo se však o tom nezmínil. Nemyslím, že si to Arnold vůbec pamatuje, neboť byl pod vlivem, a Freddy? Ten den si nezapamatoval ani moje jméno, takže jsem jistý, že tuhle příhodu taky dávno zapomněl…“