Síla sovětů: ANATOLIJ PARFENOV
Dne 2. října 1942 se vojín Parfenov (též Parfjonov) ve věku 15 a půl roku dobrovolně přihlásil do armády. Vrcholily tenkrát boje o Stalingrad a mladík chtěl bojovat, takže neváhal si připsat chybějící roky. Už tenkrát byl tak silný, že jako jediný z celé roty dostal kulomet Děgťarjev s diskovými zásobníky. V říjnu 1943 vojska přecházela řeku Dněpr na Poltavě a mezi prvními, kteří uprostřed nepřátelské palby vstoupili na pravý břeh, byl také Parfenov s kulometem, jehož poté přejel v okopu německý těžký tank. Za tento hrdinský čin byl vyznamenán Leninovým řádem. Později prohlásil, že mnoho vojáků se při přechodu řeky utopilo, a trval na tom, aby jeho dvě dcery a syn uměli plavat. Parfenova pětkrát postřelili, třikrát zranili a kvůli tomu špatně ohýbal pravý loket. Po vyléčení bojoval jako řidič tanku a v osobních soubojích zabíjel Němce ranou pěstí shora do hlavy, s přilbou nebo bez ní. Mimochodem, boje muže proti muži Rusové vyhledávali, byli na boj s bodáky cvičeni, ale uměli to také se zákopnickou lopatkou, pažbou pušky nebo čímkoliv, v tomto případě, no, dejme tomu pěstí ruky. Po vyléčení zranění se vyškolil na velitele tanku T-34. Tankisté dostávali 100 gramů vodky a dávku stravy na 3 dny. Parfenov jídlo snědl hned a pak dva dny hladověl, měl však k tomu dobrý důvod: „Pokud mne zítra zabijí, příděly už nebudu potřebovat, ale aspoň na chvíli budu sytý.“ Během osvobozování Polska projížděl minovými poli, v bitvě zachránil život veliteli brigády a znovu utrpěl zranění. Při jednom průzkumu dostalo jeho „Téčko“ zásah od německého „Tigera“ a s třemi střepinami v hlavě jej vezli do nemocnice. Po cestě se sanitka dostala do palby a Parfenov chytil kulku do stehna. V roce 1945 Tolja dojel až do Berlína a tam obdržel Řád Vlastenecké války. Demobilizovali jej v roce 1946.
Budoucí olympijský vítěz z roku 1956 v klasickém stylu se narodil 17. listopadu 1925 ve vesnici Dvornikovo v Podmoskevské oblasti. Otec zemřel v roce 1931 a matka živila syna sama. Měli malé hospodářství a matka jezdila do Moskvy prodávat mléko, Tolja vstával ve dvě hodiny v noci a doprovázel ji na stanici, vzdálenou 10 km. Potom pomáhal v kolchoze, po vyučení ve Voskresensku pracoval jako zámečník v textilní továrně, kde brzy platil za siláka – zvedal například nejtěžší stroje, doma zase, když při senoseči kůň nemohl utáhnout naložený vůz, Parfenov sám jej odvezl z pole do stodoly; takové klasické příklady samorostlé síly. V roce 1951 náhodou přišel mezi zápasníky Dynama Moskva, sport se mu líbil a chtěl se přihlásit. Hlavní trenér Gordienko shlédl jeho 190 cm vysokou, 120 kg vážící postavu s tuhými svaly bez gramu tuku a požádal, aby zvedl 85 kg činku. A Parfenov to udělal po svém – předpažil s ní až nad hlavu! V jiné verzi měřil dva metry, vážil metrák a zvedl metrákovou činku.
Parfenov zahájil trénink nejen poměrně pozdě, ale navíc s následky tří zranění na ruce, noze a hlavě. Válka jej ale zakalila, vždyť kolikrát pochodoval 40-50 km a nesl těžký kulomet se zásobníky. Do Moskvy dojížděl třikrát týdně. Vstával v pět hodin ráno, běžel 10 km na zastávku, hodinu a půl jel vlakem, odtrénoval a vrátil se domů, kde pracoval v hospodářství. Teprve mnohem později jej povolali do vojsk ministerstva vnitra a dostal byt v Moskvě. Tak už za tři měsíce vyhrál přebor Moskvy, za tři roky se stal šampiónem SSSR a mistrem sportu, porazil mistry žíněnky Johannese Kotkase i Alexandra Mazura-Bogatyreva. Do Melbourne na OH 1956 odjížděl s cílem bojovat co nejlépe, a nakonec ve finále, kdy měl stejný počet trestných bodů jako Němec Dittrich, ale předtím jej porazil, získal zlatou medaili. Všechny časopisy světa o něm vzápětí psaly Urostlý jako bůh, silný jako Herkules. S aktivní činností se rozloučil v roce 1964 a o tři roky později dostudoval Institut tělesné kultury v Moskvě. Pracoval jako učitel tělocviku a kouč mladých zápasníků. V seriálu Jurije Semjonova „Sedmnáct zastavení jara“ z roku 1973 ztělesnil postavu gestapáka. Skonal 28. ledna 1993 v Moskvě ve věku 68 roků.
Podle současníků a svědků byl Parfenov silnější, než jeho mnohem mladší (nar. 1967) následník Alexander Karelin! Jeho žák Balbošin řekl, že Parfenov disponoval neuvěřitelnou fyzickou silou, zato o technice sotva lze hovořit. Vynikal rovněž vytrvalostí, neboť dokázal uběhnout na lyžích pět kol po 5 kilometrech bez zastavení. „Nejlépe bojoval v parteru, kde neměl sobě rovného. Chvaty měl jako ze železa. Zápasit s ním bylo jako dostat se do objetí medvěda a vydržet minutu v jeho stisku nebylo lidsky možné, stejně jako nešlo vydržet bolest ze sevření podané ruky.“ Po ukončení kariéry v roce 1964 Parfenov trénovat nepřestal. Vzal například za krk kolegu vážícího přes sto kilo a udělal s ním 120 předklonů. Protože měl ohromné dlaně a prsty, vzal pravou rukou z boku (ne za ucho) 32 kg bulinu a pomaličku s ní udělal znamení kříže (pokřižoval se). Na otázku kolegy Ivanického, olympijského vítěze z roku 1964, jak to dokázal, bez okolků odtušil: „Ty by jsi nezamával ani s mojí kosou!“
