SÍLA SOVĚTŮ: JURIJ KOZIN

JURIJ KOZIN. Mistr světa z roku 1971 přišel ke vzpírání jinak než obvykle. Byl totiž členem party kamarádů z ulice Možajský Val v Moskvě, kteří se rozhodli vyrobit si činku. Po večerech ve sklepní dílně vytáčeli na soustruhu osu i kotouče z tlustých plechů, celých 110 kg pak přenesli do jiného domu, kde z prázdné suterénní místnosti udělali posilovnu. Kozin předtím chodil do parku Lužniki na zápasy k trenérovi Maruškinovi a jeho vzorem byl Ivan Poddubnyj. V tělocvičně ležela v koutě činka, Kozin ji zkoušel zvedat a líbilo se mu to víc než zápasení. Nakonec jej kamarád ze sklepa přemluvil, aby šel za trenérem Puškarevem do klubu Dynamo. “Ukaž, co umíš!” nařídil Puškarev, a Kozin vytlačil 60 kg a poté ještě 70 kg. Od té doby zůstal s Puškarevem deset let.

Jurij Jevgenijevič Kozin se narodil v pondělí 20. září 1948. V roce 1971 vyhrál letní spartakiádu (mistrovství SSSR) v 1. těžké váze výkonem 567,5 kg, který ozdobil světovým rekordem v tlaku 204 kg. Bylo to překvapení, protože zdolal plejádu zkušených vzpěračů v čele s Pavlem Pěrvušinem, a navíc dal na frak Jablonovskému, Jakubovskému i Pumpurinšovi. Na MS v Limě měl za soupeře silného Němce Stefana Grütznera a mladého Bulhara Alexandra Krajčeva. Povedlo se a hodně jim utekl v tlaku (200 kg : 177,5 kg : 187,5 kg)), zato strašně se trápil v trhu (150 kg), protože měl stržený mozol. Vcelku však nasbíral tolik, že s náskokem 5 kg na Grütznera zvítězil (200 + 150 + 202,5 kg). Za titul dostal tolik rublů, že si mohl koupit automobil Žiguli.

Nejvyšší výkon Kozin dosáhl 14. května 1972 v Moskvě, když nazvedal trojboj 590 kg (210 + 160 + 220 kg) včetně SR v tlaku 210,5 kg. Během krátké kariéry překonal pět SR v tlaku s maximem 213,5 kg, a jeden v nadhozu (221 kg). Jelikož měl nejsilnější zbraň právě v tlaku, po jeho zrušení sice nepřestal soutěžit, ale se slabším trhem neměl moc šancí. V roce 1975 obsadil na mistrovství SSSR ve Vilniusu 5. místo (157,5 + 217,5 kg) a skončil. Jako absolvent moskevské Státní univerzity tělesné výchovy, sportu a turistiky pracoval ve funkci trenéra moskevského Dynama. Vychoval řadu borců, mezi nimi Valerije Jurova, Sereža Balašova a další. Po šedesátce se stal pokřtěným křesťanem, v září 2018 oslavil sedmdesátku.