Slovenský silák Marcel Šerý

V dnešní době nedostávám mnoho dopisů, tedy těch klasických, ale tenhle mne překvapil: je z Púchova, od „eskamotéra-artisty“ Marcela Šerého, který používá umělecký pseudonym „Apollons.“ Úvodem tolik. Ačkoliv je mým celoživotním zájmem síla a její projevy (zní to vykonstruovaně, obzvláště u něčeho tak přirozeného; různé tváře síly bude lepší), živé vystoupení siláka, např. ohýbání železa, jsem nikdy neviděl; propásl jsem Karla Fenika i Frantu Kocourka, a Železného Zekona znám jen z televize.

Co naplat, tohle řemeslo zmizelo ze světa, převálcováno mega-koncerty v arénách a dalšími, z pohodlí bytu sledovanými atrakcemi v TV. Něco málo jsem sám zkoušel, třeba přetrhnout slabší knížku s měkkými deskami nebo ohnout hřeb o průměru 0,7 cm, to byla bolest! Marcel má 44 let, je svobodný, ale žije s přítelkyní, která jej psychicky podporuje; na vystoupení má asistenta v osobě pana Štefance.

Čísla a triky vymýšlí sám, bere si rovněž pomocníky z publika. Poslal mi CD s fotografiemi a tak mám přehled, co dělá. Výkony musí vypadat atraktivně, proto lehá na fakírskou desku s hřeby a nechá se zatížit závažím i lidmi, drží na sobě betonové bloky a kameny, navíc v ohrožení různými noži, bodci a oštěpy. Rukama ohýbá hřeby i pásovice, kulatinu i čtyřhrany o průměru až 16 mm; osobní rekord v ohnutí do pravého úhlu přes koleno má 18 mm na délku 140 cm, a byl to žebrováním vyztužený roxor.

Oživení profese siláka je dnes prakticky neproveditelné, snad někde jako vložka do programu výstavy, besedy nebo na lidovém trhu či pouti. Před rozšířením biografu siláci vystupovali v divadlech a music-hallech, samozřejmě za předpokladu sponzora&manažera, který sjednal smlouvy a honorář. Marcel Šerý mnohokrát vystupuje bez odměny, najímá si řidiče a tak symbolické vstupné stěží pokryje nákup materiálu. Závěrem řekl: „Věřím, že pokud budeme mít i nadále možnost chodit po této zemi a zdraví to dovolí, budu vždy s láskou vnímat každého diváka z každé sociální vrstvy. Vlastně on je ta odměna, která se nedá ničím nahradit.“