Umění trénovat
l text: JOSEF ŠVUB
V kulturistickém tréninku se vyskytuje řada závažných požadavků, které se dají naučit jen do určité míry. Můžete s tímto názorem polemizovat, ale zdá se, že někteří lidé – když to vezmeme od počátku – mají přinejmenším ty nejzákladnější požadavky vrozené jako talent, případně vštípené do těla i mysli odmalička. Abych byl konkrétní, jedná se o schopnost komunikace s vlastním tělem, rozpoznání a správné vyložení signálů zpětné vazby, určitá motorická dovednost, prostorová orientace, schopnost snášení nepříjemných pocitů a bolesti z tréninku. Z nich potom vychází a na genetických základech staví konkrétní tréninkový proces. Pokud vás napadá myšlenka, trápící mnoho začátečníků ve smyslu „Vědět jak trénovat,“ pak nejste daleko od tématu dnešní úvahy: Umět trénovat.
Jestliže si už svoje začátky nepamatujete, pohlédněte na nováčky ve vaší posilovně včetně těch, kteří sice „trénují“, ale výrazněji se nezlepšují. Co vám na jejich způsobu provádění cviků připadá zvláštní? Možná přestávají cvičit po splnění určeného počtu opakování, nikoliv až při selhání svalů. Mají zjevné problémy s vedením činek a nářadí po korektní dráze. Možná místo cílových svalů zapojují do činnosti sousední i vzdálenější partie. Opakování provádějí velkou rychlostí, nesoustředí se a činkami pohybují mechanickým stylem. Pravděpodobně jsou přesvědčeni o správnosti svého počínání, protože bývají po tréninku unavení a zpocení, nicméně to nejdůležitější na nich nepoznáte: Jestli cítí pálení a bolest přesně v těch svalech, které zrovna procvičili. Pokud je odpověď záporná, trénují špatně, a jejich svaly by začaly růst tehdy
…KDYBY se postupně naučili cítit práci a činnost cílových svalů.
…KDYBY upustili od snahy zvedat co nejtěžší váhy. Smyslem kulturistiky je zvětšování hmoty svalů prostřednictvím zatížení, ne zvedání zátěží za účelem jejich zvyšování. Běžně se stává, že kulturistu bolí jiné svaly než ty, kterým je cvik určen. Příkladem nechť je bolest předloktí při cvičení bicepsových zdvihů. Klidně se vsaďte, že na vině je v první řadě nadměrná zátěž, z ní plynoucí omezená izolace bicepsů a zapojení svalů předloktí, zápěstí, ramen a trapézů jako dopomoc ke zvedání váhy. Takový způsob šizení techniky za účelem vynucení opakování cviku je u začátečníků typický.
…KDYBY místo ulehčování cvičení – a cheating nic jiného není – zkoušeli najít cestu, jak práci svalům znesnadnit, trénink by se rázem stal produktivnějším.
…KDYBY se místo počítání opakování zaměřili na hlubší propracování svalů, mohli by z následného napumpování, pálení a pocitů plnosti dále upravovat cvičební styl a vybírat nejvhodnější cviky.
Prvním krokem k nápravě může být zpomalení tempa opakování, hlavně ve spouštěcí (negativní) fázi. Při pomalejším tempu cvičení lze snáze udržet svalové napětí a v místě smrštění svalu dosáhnout silnou kontrakci. Další možností je při spouštění zátěže táhnout opačnou (protilehlou) svalovou partií, a opačně s ní během zvedání tlačit. Vraťme se k bicepsovým zdvihům: při spouštění zkuste táhnout činku dolů tricepsy, při pohybu nahoru držte tricepsy napnuté, ale táhněte silou bicepsů.
Metodika čistého kulturistického tréninku nařizuje cvičení s dokonalou technikou a hlubokým soustředěním, tedy s úplnou svalovou i duševní kontrolou každého opakování. Zaměřte se na opakování, upínejte pozornost na současné stažení co nejvyššího počtu vláken, učte se provádět cviky ve vztahu k anatomii svalů. Tak si vytvoříte správné paměťové stopy pohybových vzorců a už se jimi nebudete muset zabývat. Cviky neprovádějte snadno, ale co nejvíce namáhavě, nechte sval propracovat co nejtvrději. A především, trénujte nejen tělem, ale i hlavou!
