Nepřestávejte sportovat ani v seniorském věku!
12. 8. 2009
Tentokrát něco pro seniory, zejména když sám začínám mít s tímto věkem první zkušenosti…
Znám hodně takových, kteří se těší na penzi, zejména v dnešní nejisté době. Na předních místech vidí samé výhody: Mohou zahodit protivný budík a spát podle libosti. Budou mít konečně čas na koníčky. Zbaví se čas zabíjejícího dojíždění na pracoviště. Náročný šéf ať si klidně trhne nohou. Nemusí v rychlosti hltat svou ranní kávu, zkrátka z toho shonu vypadnou. Mnozí říkají: Konečně nemusím pracovat! Většina lidí si nicméně neuvědomuje, že penze a s ní spojené změny stylu života mohou být značně stresující.
Můj otec odcházel do penze v šedesáti letech a hned se přeorientoval na zahrádkáře na plný úvazek. Dobu od jara do podzimu trávil na chatě, domů chodil jen přespat a v zimě se z té námahy zotavoval, nebo bral krátkodobé brigády, například jako topič do automatizované kotelny. Mezi sousedy si našel známé a kamarády, občas zašli na pivo a největší stres měl ze spolkových schůzí, kde se pokaždé dokázal rozčílit. Byl taky velkým čtenářem a milovníkem televizního sportu. Maminka ke konci života vždy tvrdila, že za svůj dlouhý věk (dožila se 84 let) vděčí právě zahradě, z níž si po šedesátce udělala náhradní smysl života. Oproti tomu vídám penzisty, kteří nedělají absolutně nic. Den si zpestří procházkou k novinovému stánku, dopoledne koukají z okna, po obědě spí, odpoledne jdou na náměstí „na drby“ a do noci sledují televizi. Vzrušení jim přináší jisté datum v měsíci, kdy musí na poštu pro důchod…
Pro mnohé lidi může náhlé přerušení každodenní rutiny silně omezit pocity smyslu i členění dne, jež jim zaměstnání poskytovalo. Najednou nemají přátele z pracoviště. Mnohdy si začnou připadat zbyteční, zapomenutí a osamělí. Musí zvážit, jak nahradí závodní jídelnu. Přestávají dbát o pořádek i o sebe. Jak dříve trávili většinu času mimo domov, nyní zůstávají zavření mezi čtyřmi stěnami bytu. Dřívější řád – rutina se mění na chaos, objevuje se vynechávání jídel nebo naopak nadměrně vydatné „svačinky“ během dne, kvalitnější strava je nahrazována konzervami. V důsledku omezení fyzické aktivity stoupá tělesná váha, dochází ke zhoršení chorob pohybového ústrojí. Pravdu má starý popěvek „Když člověk přichází do let, všechno ho začíná bolet…“
K uchování vitality a zdraví se zamyslete nad třemi body: 1) Začít s pravidelným tréninkem. 2) Mít pod kontrolou tělesnou váhu. 3) Nekouřit a nepožívat vyšší dávky alkoholu.
Naši předkové bojovali tělesnou činností o udržení rodu milióny let; vládlo Království svalů. Poté přišla nadvláda mozku a většina lidí přestala své svaly zaměstnávat. Tělesná nečinnost a sedavý styl života jsou v rozporu s pradávnou touhou člověka po pohybu. Už Avicenna napsal: „Ten, kdo přestal pěstovat tělesná cvičení, chřadne, neboť síla jeho orgánů nedostatkem pohybu vázne.“ Nelze hned tvrdit, že pohyb (sport) a priori prodlužuje život, avšak sport ve vyšším věku zvyšuje zdatnost, pomáhá zvládat nepříjemné situace a zvětšuje okruh našich přátel. Pro seniory je doporučováno řízené posilování (trénink pod dohledem znalého instruktora, vždy se schválením lékaře), chůze a turistika, mírný klus, volný běh na lyžích, plavání a cyklistika.
Zajímavým se jeví zjištění, že po stárnoucích svalech musíme chtít víc než po mladých. Dávky se mají stále měnit, aby si svaly nezvykly, jinak nelze jejich výkonnost udržet. Tudíž ten, kdo sportoval nebo fyzicky pracoval, musí pracovat víc než ten, kdo se sportu vyhýbal.
Lidé rádi naříkají nad nedostatkem času, že prý nestíhají. Dříve vás život nutil nyní vstát, teď jíst, pracovat i odpočívat. Odchod do penze není odchod do ráje, organismus si zvykl na pravidelnost, na rytmus. Udělejte si nový řád – spěte od-do, po obědě jen půl hodinky, určete si čas na sport, na zábavu, na jídlo, na hygienu. Neobávejte se však rytmus občas porušit, neboť změna vyplaví zásobní síly mozku a rozehraje unavené nervy.
Nejlepším spojencem člověka v boji s nudou jsou koníčky, záliby, nějaká zajímavá vášeň. Dráždí vám smysly, pomáhají přežít, zapomenout na minulost, neboť chudý je ten, jehož nic nebaví. Záliby vás dovedou k novým lidem, poznatkům i věcem.
Co na tom, že sousedé a známí třeba kroutí hlavou nad tím, jak vyjíždíte na cyklistické túry? Až i oni zestárnou, pochopí, že člověk může všechno – jen ne nedělat nic!
