Jste dobrým pomocníkem?

l text: JOSEF ŠVUB l foto: JOSEF ADLT, archiv M&F

Kulturista Jaromír dokončil rozcvičení a nastoupil k první těžké sérii benčpresu, 8 opakování se 130 kg. Po třech minutách odpočinku přiložil na činku dva 10 kg kotouče a udělal 5 tlaků, a dále plánoval provést 2-3 opakování se 160 kg. V posilovně jej kvůli síle respektovali, ale to byl rovněž důvod, proč většinou trénoval sám. Teď řekl poblíž stojícímu mládenci: „Byl bys tak hodný a udělal mi dopomoc?“ Mladík, zjevně potěšený žádostí hvězdy posilovny, kývnul a šel se postavit k čince. Jaromír vytlačil 160 kg dvakrát, při třetím opakování zpomalil a osa znehybněla v polovině dráhy. Pár sekund vzdoroval gravitaci, pak zrudnul v obličeji a zasípal: „Ber to!!!“ Mládenec procitl (kdo ví, na co myslel), popadl činku z bližší strany a přitáhnul ji k sobě. Jaromírova pravá paže se ocitnula nad jeho břichem, levou měl kdesi za krkem a činku napříč přes tělo. Zděšený mladík osu pustil, ta se překlopila na stranu a ve zlomku sekundy skončila na podlaze. Otřesený Jaromír vstal a řekl „Díky.“

Rozdělení úkolů

Základním úkolem pomocníka je dávat cvičícímu záchranu, aby se nezranil (přesto se nepoužívá termín záchranář). Dobrý pomocník také zajišťuje bezpečnost při intenzivní sérii. S tímto vědomím se dokážete přinutit k většímu vypětí sil bez obav, že pod činkou zůstanete bezmocně trčet. Třetím úkolem je podání činek přímo do rukou. Roli pomocníka-záchranáře obvykle plní tréninkový partner, ovšem když jej nemáte, jste nuceni říci o dopomoc někomu z okolí. Jak vidno z úvodu, ne každý se k tomu hodí. Pro všechny, kteří se v této situaci ocitnou, máme řadu rad a doporučení.

1. Jste-li úplný začátečník bez zkušeností, raději slušně odmítněte.
2. Buďte k sobě upřímní a uznejte, že nemáte dost síly na záchranu při benčpresu s 200 kg činkou.
3. Nezraňte se! Přistupte co nejblíže k čince, postavte se pevně na podlahu a prohněte spodní záda.
4. Zeptejte se předem, co máte dělat! Rozlišujte mezi záchranou (bdělá přítomnost bez doteku nářadí) a dopomocí (přidání vlastní síly k dokončení opakování).
5. Někteří kulturisté chtějí pomoci s činkou do výchozí pozice (při benčpresu a tlaku za hlavou ze stojanů do napnutých paží), případně si nechávají podat těžké jednoručky – Chrisi Cormierovi podávají 80 kg činky čtyři asistenti! Jiní řeknou, že po selhání udělají ještě 1-2 vynucená opakování. Trvejte na přesné definici a nedejte se odbýt slovy „Však to poznáš!“
6. Soustřeďte se na to, co cvičící dělá! Sledujte plynulost opakování a buďte připraveni včas zasáhnout.
7. Ruce držte blízko osy, kopírujte její pohyb, ale nezasahujte do cvičení. V případě potřeby uchopte osu symetricky oběma rukama.

Způsoby záchrany a dopomoci

Vynecháme-li cviky, kde se záchrana neprovádí, nebo není nutná (mrtvý tah, přitahování činky v předklonu, cviky na kladkách, strojích a s tělesnou váhou), zbývá ještě dost prostoru pro silné ruce a bystrou mysl. Potenciálně nejrizikovějšími cviky jsou dřepy a tlakové pohyby s činkou a jednoručkami.

Dřepy: Obvyklý způsob záchrany při dřepech je zezadu, buď s rukama nad osou, nebo objetím cvičence okolo prsou (pozor u žen). U těžších vah se vyplatí dva pomocníci na koncích činky s rukama pod osou, je však důležité, aby na sebe viděli a zasahovali současně. V dobře vybavených posilovnách cvičte v silovém stojanu s bezpečnostními zarážkami.

Benčpres: Zkušení kulturisté tvrdí, že nejlepší podání činky je jednomužně. Pomocník drží osu buď střídavým hmatem shora, podhmatem v dlaních nebo v ohbí loktů. Je nasnadě, že vždy stojí za hlavou cvičícího – nikdy neprovádějte záchranu zepředu nebo z boku! Zdatný pomocník zvládne záchranu při benčpresu sám, je též možné mít dva po stranách. U cvičení s jednoručkami jemně držte kulturistu zdola za lokty, bezpečnější varianta vyžaduje také dva lidi, tedy jednoho pro každou činku.

Obě činnosti – záchrana i dopomoc – se doplňují a probíhají současně. Sílu při dopomoci aplikujte s citem a rovnoměrně hned poté, kdy se pohyb činky, držáku kladky nebo páky stroje výrazně zpomalí. Chybou je dovolit zastavení a pobyt v mrtvém bodě prodlužovat, neboť cvičící ztratí sílu a pokračování nemá smysl. Pomocný impuls má být takový, aby se nářadí pohybovalo téměř stejnou rychlostí jako při posledním samostatném opakování. Dbejte rovněž na to, abyste byli co nejblíže a nemuseli daleko natahovat paže (viz bod 7). Netahejte k sobě a nevychylujte cvičícího z jeho dráhy.

Správná dopomoc i záchrana, včasná a úměrná, je výslednicí praxe, určitého citu a ochoty. Naučte se být dobrým pomocníkem!