Historie cviků – Tlak nohama

Zdalipak víte, jak vznikl tlak nohama? Ještě před zavedením dřepů do tréninku téměř všichni siláci prováděli cvik zvaný „tlak chodidly“ (foot-press) s činkou ležící na ploše chodidel.
Vleže na zádech přetáhli činku na hrudník a vytlačili ji do předpažení. Potom skrčili kolena ke hrudníku, strčili chodidla pod osu a zvedli činku nahoru. Po jejím vyvážení prostě tlačili a spouštěli váhu pokrčováním kolen. Mimochodem, napadlo vás, kdo vlastně přišel na myšlenku „foot-press“ obrátit a dělat pokrčování kolen s činkou na ramenech, přičemž v obou případech činila největší potíž doprava činky na místo?

Někteří siláci byli v tlaku chodidly opravdu schopní, například Rudolf Klar z Německa (těl. váha 79 kg) udělal v roce 1905 dvanáct tlaků chodidly s 200kg činkou! Je zřejmé, že tento cvik byl velmi náročný na provedení, jedním slovem nebezpečný. Během 20. let minulého století vymyslel Sig Klein z New Yorku aparát s deskou, upevněnou panty ke stěně. Stroj fungoval na principu pákového přenosu síly, ale s narovnáváním kolen se zátěž zmenšovala. Potom Kleina napadlo umístit tlačnou desku mezi dvě trubky, které klouzaly po dvou vodících tyčích. Mimo to, že vlastně objevil svislý leg-press, patří Kleinovi autorství pozdějšího stroje Smith s činkou ve vodítkách.

Jak ukázal čas, také svislý leg-press byl nebezpečný, zejména když se cvičenec nechal zatlačit vahou dolů a došlo k nadzvednutí pánve. S revolucí fitnessu v 80. letech začali výrobci nářadí nabízet leg-pressy se sklonem 45° a ještě později stroje na vodorovné tlaky nohama.

Zajímavý výkon: Lee Priest zacvičil 1000 opakování leg-pressu s váhou 227 kg; dělal sice pauzy, ale stále s nohama na desce!