O vývoji cviků a kulturistického náčiní (2)

O vývoji cviků a kulturistického náčiníObnovený zájem o kulturu těla ke konci 19. století přinesl výstavbu nových tělocvičen, objevili se samozvaní „profesoři“ a učitelé, byly vydávány tucty publikací s tématikou zlepšování zdraví a síly.

Mezi prvními instruktory vynikl zejména Američan William Blaikie (1843-1904), autor knihy How To Get Strong and How To Stay So (1879). Jeho cviky byly jednoduché a účinné, doplněné nákresy přístrojů pro trénink jednotlivých svalových partií.

K populárním cvičebním aparátům té doby patřily tzv. wall developery, jednoduchá kladková zařízení, která se upevnila na stěnu tělocvičny či bytu. Prvním výrobcem těchto přístrojů byl Alexander Whitely (cca 1890), uváděný v souvislosti s gumovými expandery, neboť jeho aparát obsahoval elastická lana s kladkami, přichycenými k pevnému bodu.

Profesor D. L. Dowd (1854-1910, viz nejbližší „Portrét z minulosti“ v této sekci M&F ONLINE) vnesl do raného bodybuildingu prvek, používaný dodnes: fotografie „před“ a „po.“ Rozdíly v kvalitě postavy před zahájením pravidelného cvičení a po určité době byly tak markantní, že se zájemci jenom hrnuli a Dowd mohl v NYC otevřít instituci School of Scientific and Vocal Culture. Dowd kladl důraz na důkladné propracování každého svalu a místo jednoho obvyklého cviku doporučoval až šest cviků. Vynalezl možná první kladkový přístroj s lanky a závažím, dával však přednost činkám a v souladu s dobovými názory předepisoval lehké váhy s vysokými počty opakování.

O vývoji cviků a kulturistického náčiníZnačným dílem inovací přispěl do sportu Eugen Sandow, jehož model pro poštovní kurzy se stal vzorem všech pozdějších následníků. Sandowovu úspěšnou kombinaci – jméno, popularita, snadno pochopitelné cviky a poměrně laciné vybavení – dokázala překonat až jeho nešťastná smrt v roce 1925. Sandow začal v roce 1894 aparátem na nohy (v zásadě šlo o addukci stehen), potom přidal činky s pružinami v dělených držadlech a nakonec nabízel vylepšený Sandow´s Own Combined Developer, který koncem 19. století vlastnila snad každá rodina ze západního světa. Pravděpodobně nejsložitější aparát pro domácí použití navrhl profesor Adrian Schmidt z New Yorku (1875-1936). Jeho „Automatic Exerciser“ se skládal ze závaží, kladek, řetízků a pružin a fungoval na principu prodlužování páky se zátěží. Údajně měl pomoci „dosáhnout za měsíc výsledků, jaké by s obvyklými metodami trvaly celé roky!

I přes ohromné obchodní úspěchy těchto typů náčiní musíme mít na paměti, že žádné z nich nemohlo vypěstovat opravdové kulturistické svaly. K tomu bylo zapotřebí tréninku s postupně narůstajícími váhami a dohledu zkušeného trenéra. K nejznámějším instruktorům rané éry bodybuildingu náležel profesor Anthony Barker, narozený roku 1868 v Čechách. Svými inzeráty s nabídkou zdraví, síly a tělesné dokonalosti doslova zahltil americký tisk a díky zájmu veřejnosti nabyl značný majetek. V roce 1902 publikoval knihu s názvem Physical Culture Simplified, jeden z prvních srozumitelných a logických návodů k posilování. Barker skonal roku 1974 ve věku 106 let.

O vývoji cviků a kulturistického náčiníBarkerův student Albert Treloar (1873-1960) přišel v roce 1904 s brožurou Treloar´s Science of Muscular Development, doplněnou statí pro ženy, kde jako model použil manželku Ednu Tempest. Ohledně metodiky daleko nepokročil, neboť využíval obvyklý wall developer, 2,5 kg činky a počty opakování až do 75; teprve poté dovoloval zvýšení zátěže.

Ve stručnosti ještě mohu připomenout publikační činnost Alana Calverta z Philadelphie, teoretika (kniha Super-Strength, 1924) i praktika, výrobce prvních činek na americkém kontinentu, neúnavnou propagaci Marka H. Berryho a vyvrcholení úsilí obou v osobě George F. Jowetta (1891-1969). Tento naturalizovaný Kanaďan sám na sobě poznal, že svaly rostou pouze díky tvrdé práci, pravidelnému tréninku a vhodné metodice. Pracovitý Jowett rozvinul vzkvétající byznys s poštovními kurzy, redigoval několik cizích i vlastních časopisů, založil Institut tělesné kultury a v důsledku vtiskl bodybuildingu formu i organizaci, kterou sport tolik postrádal.

Mezi Jowettovými žáky nadmíru vynikli dva muži, kteří nezávisle na sobě posunuli hnutí tam, kde se nalézá dnes: Bob Hoffman a Joe Weider.

O vývoji cviků a kulturistického náčiní