Kámen, svaly a pivo (1)

Kronika z dubna 2007, po výměně informací s Thorstenem se mi zalíbila myšlenka dát o této zapomenuté osobnosti dohromady delší článek. A rozvinutá ještě dál, žít v Bavořích, snad bych taky – soukromě, pro zábavu, neboť snazší je knihu napsat než vydat – zauvažoval o delší, důkladnější práci, vždyť v archivech, v muzeích a soukromých sbírkách určitě odpočívají zajímavé dokumenty a fotografie. Byla by to kniha o dějinách a místopisu Bavorska s kapitolami o vzniku Oktoberfestu, pohledy na historii vaření piva a detaily z pestrého života svérázného řezníka a kurážného podnikatele; namísto toho se jen dopustím článku na pokračování neboli seriálku.

V době narození Hanse Steyrera se bavorské kurfiřství stalo královstvím a Ludvík I. Bavorský přeměnil hlavní město Mnichov jak architektonicky, tak společensky, na centrum umění a zábavy. Jeho syn Maxmilián II. vládl až do roku 1864. Po prohrané Prusko-Rakouské válce podepsal král Ludvík II. smlouvu s Pruskem, která de facto ukončila bavorskou nezávislost, neboť v lednu 1871 bylo Bavorsko jako druhý největší stát prohlášeno součástí nově vzniklé Německé říše.

Prvním císařem se stal Vilém I. a císařství čili Deutsches Reich zaniklo až roku 1918, dvanáct let po Steyrerově smrti. Steyrer strávil celý život v Mnichově. Kromě jediného odkazu na Mnichov-Pasing se ostatní prameny shodují na tom, že se narodil v Allachu, vesnici asi se 4600 obyvateli na severozápadě Mnichova, nabyvší důležitosti stavbou železniční trati do Ingolstadtu (1892). V roce 1938 byl Allach natrvalo přičleněn k Mnichovu.

Ohledně data narození bavorského siláka Hanse Steyrera se musíme spokojit s červnem 1849; je ku podivu, že se žádný badatel nevydal s německou důkladností zapátrat do matrik! Příjmení svádí k překladu „Štajrák,“ obyvatel Štýrska, jenomže tento kraj leží v Rakousku a píše se „Steier-mark.“ Jinak Steyr je skutečně město v horním Rakousku a také se tak nazývá firma, vyrábějící střelné zbraně.

Hansův otec byl řezník a hostinský. Malý Hansi se už jako kluk vyvyšoval silou a většinu řešil tím, že soupeře přepral. Rodina se roku 1863 odstěhovala do Mnichova, Hans nastoupil do učení k mistrovi Abenthumovi a díky tvrdé práci a dobrému jídlu náramně zesílil: „S telaty a mladými býčky zacházel jako s králíky a cvičil s nimi jako my s činkami,“ píše jeden německý autor. Jako tovaryš se Hans silou jen planě chlubil, později zkoušel populární testy síly z údolí řeky Isar – zápas, přetahování prsty (fingerhakeln) a zvedání kamenů. Steyrera povolali na vojnu ke konci války Rakouska s Pruskem, v letech 1870-1871 sloužil u kanonýrů. Také tady udivoval vojáky lehkostí, s níž zvedal nápravy vozů nebo sudy. Tenkrát si pravděpodobně uvědomil, že svojí silou může vydělat víc peněz, než když zůstane obyčejným řezníkem.