Průkopník vzpírání: Alexander V. Bucharov

Legendární průkopník siláckého sportu v carském Rusku, rekordman, šampión a také „kmotr“ (v gruntovním významu toho slova) sovětského vzpírání se narodil roku 1892 v moskevské dělnické rodině, kde musel od útlého věku pracovat. V klukovském věku jej v cirku fascinovali zápasníci a zejména siláci – William Moor-Znamenskij a „Král činek“ Peter Krylov.

První tréninky absolvoval Bucharov s kameny, pak s náhodně sehnanou činkou. Výkony chlapce rostly mílovými kroky, až jej v roce 1908 objevil vzpěrač Konovalov, který v úžasu nad tím, jak si hoch pohrává se dvěma 32 kg bulinami, Sašu Bucharova dovedl do učení k S.I. Morro-Dmitrijevovi, majiteli vyhlášené atletické školy Sanitas. Po ročním výcviku se Saša představil na přeborech Moskvy 1909 a vyhrál. Titul obhájil ještě třikrát, v letech 1915-1917 se stal šampiónem Ruska do 60 kg.

Časopis Ruský sport 1915 napsal: „…ukázal se schopný nováček, který je velkou předzvěstí pro budoucnost,“ což Bucharov okomentoval slovy „Žádná budoucnost není. Rozvoj sportu v carském Rusku nikoho nezajímá. Na nás atlety se lidé chodí dívat jako na slona či žirafu do ZOO.“ Do roku 1917 držel tyto rekordy Ruska: trh 75,2 kg, tlak 81,3 kg, tlak pravou paží 65,5 kg a levou 55,2 kg. Ale už v prosinci 1917, v klubu Turn-Ferrin, podal dva výkony, lepší světových rekordů: tlakem zvedl 81,9 kg a trhem 75,4 kg. „Svoje rekordy věnuji vítězné revoluci,“ řekl.

Brzy se Bucharov stal masami uznávaným šampiónem-vůdcem a každé jeho vystoupení patřilo k nezapomenutelným událostem. V témže roce zvítězil na I. Mistrovství SSSR s pětibojem 376 kg a úspěch zopakoval ještě v letech 1921, 1922, 1923, 1924, 1926 a 1927, ten poslední jako 34letý. Ani ne 160 cm vysoký borec ustavil 24 rekordů SSSR do 60 kg, z nich trh 89,1 kg a nadhoz 107,7 kg převyšovaly stávající světové rekordy FIHC. Ve skromném bytě na Cvětném Bulváru měl celou stěnu pokrytu medailemi, diplomy a odznaky, mezi nimi stříbrný věnec s nápisem „Světovému rekordmanu A.V. Bucharovovi za výkon 382,5 kg. Rada 1. městského obvodu 1923.“ Druhý takový věnec obdržel pouze kolega Jan Sparre.

Po mnoho dalších let Bucharov řídil sekci vzpírání při Všesvazovém sportovním výboru. V květnu 1934 byl přijat dekret o zavedení titulu Zasloužilý mistr sportu. Udělili jej například bruslaři Melnikovi, lyžaři Vasiljevovi, fotbalistovi Butusovi a také Alexandrovi Bucharovovi. V Moskevském státním cirku pro něho dokonce uspořádali slavnostní galavečer, kde strýček Saša překonal pět osobních rekordů v lehké váze a dosáhl trojboje 317,5 kg – mlád 42 let! V roce 1937 ještě obdržel řád Rudého praporu a za války Rudou hvězdu. Skonal v roce 1951. Na fotografii sovětské ekipy z MS 1946 v Paříži stojí vlevo v dresu dojatý Kucenko (skončil druhý), holohlavý partajní funkcionář Bucharov je napravo v pruhovaném obleku.