Zážitky s Arnoldem (16)

Zápisky Dicka Tylera z časopisu Muscle Builder 1969

„Mučení číslo dvě?“ zeptal jsem se. „Jo. V pondělí to bylo mučení číslo jedna, to je těžký den. Ve čtvrtek je mučení číslo dvě, kdy kombinujeme těžké váhy se supersety, a v pátek děláme jen supersety. V úterý, ve čtvrtek a v sobotu máme totéž pro trup.“ „A proč tomu říkáš mučení?“

Arnold na mne pohlédl zlýma očima zpod obočí, z něhož kapal pot. „Jak jinak bys nazval trénink, po němž celé tělo žadoní o pomoc, po němž ti je na zvracení nebo na omdlení z vyčerpání?“ Přikývl jsem. „Jistě, mučení.“ „Jsi na řadě,“ řekl Dave a slezl z kopacího stroje. Po chvíli jsem zaslechl známý hlas, ozývající se napříč posilovnou „Další sérii!“ Myslel jsem, že to platí na Drapera, ale Arnold povzbuzoval Dona Peterse na Girondově opěrce. Don stál v kaluži potu a viděl jsem, jak mu svaly samy od sebe cukají. „Chceš mne zabít nebo co?“ tázal se. „Pokud tě to dovede k letošnímu titulu Mr. America, tak ano.“ Jasněji to už říci nemohl. „Tak dobře, ale musím si odpočinout.“ „Ne,“řekl Arnold a obrátil se ke stroji na výpony, „čekáš moc dlouho.“ Don nevěřícně potřásl hlavou a šel na další sérii bicepsových zdvihů. Vylezl jsem na schody, odkud bylo vidět do celé posilovny.

Každý se koupal v potu. Kolem každého stroje byly louže potu. Zápach potu byl pěkně hustý. Hlasitost pokřiků narůstala. Nozdry byly rozevřené, oči zíraly do prázdna, zuby vrzaly jeden o druhý, žíly byly nafouknuté k prasknutí a z podlahy se málem zvedala pára. Na chvíli jsem myslel, že vidím Dantovo peklo. Žádné peníze na světě nemohly donutit muže k takové dřině, oni ji však dělali jen pro pár minut slávy na jevišti…