Ruští siláci – Pjotr Krylov
Už jsem se na tomto místě zmiňoval, že mnohdy je námětem k článku zajímavá fotografie, k níž potom sháním příslušný text. Nyní se mi podařilo legálně získat unikátní fotografie (de facto skeny originálních fotografií) starých ruských siláků a zápasníků; bude z toho tedy několikadílný seriál.
Jedním z nejpopulárnějších ruských siláků dorevolučního Ruska byl Pjotr Fedotovič Krylov, zvaný „Král činek“. Narodil se roku 1871 v městečku Sergijev Posad, nyní Zagorsk v Moskevském okrese. Jeho otec byl fanouškem sportu a malý Pjotr se rád díval, jak cvičí na kruzích a hrazdě, namontovaných v ložnici. Pjotr měl dvě vášně: četl dobrodužné knihy a chtěl se stát cestovatelem, a cvičení s činkou, kterou si udělal ze dvou kusů železa, přivázaných na tyč od smetáku. Když uviděl v cirkuse exhibici siláka Emila Fosse, který trhal řetězy, žongloval s bulinami o váze 32-48 kg a držel na ramenech činku se 4-5 muži z publika, rozhodl se stát silákem. Nejprve ale musel získat vzdělání, a tím byla námořní akademie v St. Petersburgu, odkud vyšel jako šturman-navigátor, a vzápětí odjel na moře.
Během tří let Krylov poznal exotickou Indii, Japonsko, Čínu a Anglii, nicméně na palubě měl činky a v každém přístavu trénoval v místních klubech siláků. Po návratu do Moskvy chodil na zkušenou k Sergeji Dmitrijevovi (Morro-Dmitrijev) a současně cvičil doma ve sklepě, kam nanosil celé hromady železa. Dne 25. dubna 1895 nastoupil angažmá v Lichačevově pouťovém stanu a musel dělat až deset vystoupení denně. Krylov po vzoru Emila Fosse trhal řetězy, lámal podkovy, dělal uzly na železných tyčích, odolával tahu dvou koní z každé strany nebo se nechával přejet automobilem. Jak jeho popularita rostla, stoupal i zájem manažerů; Krylov přešel do cirkusu Kamčatka a s cirkem Voronětského projezdil za tři roky celou Sibiř. Jednou došlo ke zvláštní příhodě. Při vystoupení si všiml, že muž v první řadě povídá své sousedce: „Nechápu, jak je možné v naší době ukazovat hrubou sílu. To musí být nějaký býk!“ Krylov gestem utišil orchestr a řekl nahlas: „Ten chlap myslí, že jsem býk. Já jsem inteligentní člověk a na aréně pracuji proto, že sílu miluji. Nakonec je lepší být silným býkem, než slabým oslem, jako ten člověk dole v hedvábné košili!“
V roce 1903 Krylov přestoupil do Cirku Varšava a cestoval po Polsku. Měl už v programu nová čísla: vytlačil velikánskou činku se dvěma muži, sedícími na koncích, na hrudi si nechal rozbíjet ohromný balvan a zády zvedal dvacet lidí na desce. V letech 1901-1903 vytvořil řadu silových rekordů. V zápasnickém mostu vytlačil 133,5 kg, v leže zády na podlaze zvedl čistě 118 kg. Neskutečnou sílu předvedl tím, že levou rukou vytlačil (zřejmě s úklonem trupu) 86-krát činku vážící 32 kg! Ve své specialitě krucifixu je označován za držitele světového rekordu; dokázal totiž rozpažit do vodorovné polohy se 41kg bulinou v každé ruce. Zvláštním trikem bylo zvednutí dvou 40kg bulin jednou paží nad hlavu a tak zvané doplnění se 48kg bulinou, kterou zvedl silou bicepsu k rameni a vytlačil nahoru. Celkem držel nad hlavou 128 kg ze tří různých závaží. Jeho míry v roce 1910: výška 169-170 cm, váha 88 kg, krk 47 cm, biceps 46 cm, předloktí 35 cm, prsa 123 cm, pás 72 cm, stehno 67 cm a lýtko 41 cm.
Krylov byl aktivním propagátorem cvičení pro zdraví, dnes bychom řekli fitnessu. V článku z časopisu Herkules (1914), určenému mládeži, popisuje svůj denní režim. Po probuzení chodil 10 minut nahý po pokoji a bral tzv. vzdušnou lázeň, poté cvičil s pružinami, udělal 100 kliků a 15 minut běhal na místě s vysokým zvedáním kolen, nebo dělal dřepy s výskoky. Osprchoval se studenou vodou, nasnídal (2 vejce, dvě sklenky mléka a sladký čaj) a šel na dlouhou procházku. Večer trénoval s činkami. Dělal 5×10 opakování čelních tlaků s 80 kg, 5×10 tlaků vleže na podlaze, 10×10 opakování dřepů s 80 kg, 50 tlaků s 32kg bulinami a na závěr chodil dopředu a dozadu s těžkým mužem na ramenech. Následovala sprcha a opět procházka.
Ruský „Král činek“ zemřel roku 1933 v Kijevě.
