Sonda: Dan Lurie (2)

Sonda: Dan Lurie (2)

Dan Lurie vzpomíná na své nelehké začátky: „Táhlo mi na 19 a pracoval jsem s otcem ve spediční firmě. Abych posílil svaly, nesl jsem kus nábytku do druhého či třetího patra a při cestě dolů jsem „trénoval“. Můj cíl byl 25 kliků na každém odpočívadle až dolů ke vchodu. To znamená, že za dvacet cest dolů jsem udělal 500 kliků. „Danny, proč ti to trvá tak dlouho?“ ptal se otec. „Dáváš si při tom zmrzlinu nebo co?“ „Ne, tati, čestně. Cestou dolů si vždycky udělám pár kliků. Musím trénovat svaly,“ odvětil jsem. „Kliky? To ti nestačí zvedání těžkých kusů nábytku?“ ptal se otec. „Jsi blázen, místo toho se zničíš.“ Lidé většinou reagovali přesně jako otec, ale já měl přesný cíl. Během roku 1942 jsem tvrdě pracoval ve firmě a trénoval v Adonis Health Clubu v jižním New Yorku. V důsledku války však často vypínali světlo, protože byly obavy z bombardování. Můj partner Marty Rosenberg a já jsme tak nemohli trénovat s činkami, protože ve tmě bychom se zranili. Tak jsme celou hodinu i déle dělali kliky. Vymysleli jsme systém cti. Oba jsme dělali kliky a počítali bez toho, že bychom na partnera viděli; v tom spočívala ta čestnost. Marty udělal jeden a já dva a tak až do padesáti a zase zpátky.
Na Mr. America 1942 jsem skončil druhý za Frankem Leightem (viz Kronika červen 2006). Přestože jsem vyhrál pět podsoutěží včetně Most Muscular Man, sudí neuměli rozhodnout – až na jednoho. Jmenoval se Sieg Klein a vlastnil posilovnu na 7th Avenue. To bylo v pořádku, nicméně Leight pracoval pro Kleina jako manažer. Samozřejmý konflikt zájmů však nikoho nezajímal a Kleinův hlas přinesl titul Mr. America Leightovi. A jeho zdůvodnění: „Přestože Lurie vyhrál pět nejlepších partií, velký chlap (Leight měřil přes šest stop) je vždy lepší, než malý (já měřím 167 cm).“ (pokračování)

Rubriku KRONIKA připravuje JOSEF ŠVUB