Listování

Listování

Přečtěte si pár řádek o tom, co byli mocní mužové bodybuildingu a vzpírání ochotni udělat v boji o nadvládu nad trhem.
Pokračující válka mezi Bobem Hoffmanem a Joe Weiderem se v roce 1950 rozhořela naplno, stala se osobní a zlostná. Weidera nejvíce bolely útoky na jeho nezávislost a mužnost. Vyzval tudíž Hoffmana, aby se jako mogulové světa síly utkali ve vzpírání a hodnocení postavy. Bob přijal, nicméně jako kompenzaci svých 25 let věku navíc navrhl boxerský mač v tenkých rukavicích; výzva se však nikdy nenaplnila. Joe se pak nečekaně objevil na NABBA Mr. Universe 1950 v Londýně. „Musel jsem najít jinou cestu, jak ukázat všem kulturistům, že jsem v dobré formě a sám dělám to, co neustále doporučuji,“ vysvětloval. Po získání 5. místa ze šesti účastníků nejvyšší kategorie (vítěz Reg Park) si však uvědomil, že „samotný sport“ je důležitější než „vítězství pro vítězství“. Ironicky kousavý Harry Paschall, jeden z Hoffmanových kmenových autorů, to však viděl jinak.
„Vrcholem Weiderova vystoupení byla strašlivá námaha s 90 kg činkou, kterou hodlal – jako důkaz svých sportovních schopností – vytlačit. Udělal tři pokusy a ani jednou to nedokázal. Starý dobrák Joseph (bez souvislosti se starým strýčkem Josifem Stalinem) však ještě neskončil. Na čtvrtý pokus konečně dostal činku nad hlavu a potom s touto strašlivou váhou na svých mužných ramenech udělal dva (slovy d-v-a) dřepy. Vypadalo to, jako kdyby nečetl silové tréninky, které zveřejňuje ve svých časopisech.“
Tyto útoky škodily všem a podminovávaly jednotu veškerého sportu. Vzpěrači začali nenávidět kulturisty. John Grimek sice souhlasil, že „oba sporty mají těsný vztah a spojení obou možností tréninku přináší lepší výsledky“, nicméně válka Hoffman versus Weider ničila a drtila kulturistické sny mnoha mladých idealistických nadšenců.
Ačkoliv na míle vzdáleni si Hoffman i Weider byli velmi podobní. Weider chtěl být takový jako Hoffman, ale vzpírání i soutěže Mr. America kontrolovala AAU a Weider se mezi ně nemohl dostat. Oba při tom chtěli řídit a být jako muži, které trénovali. Lze je označit jako workaholiky s velkými egy. To, co Hoffman i Weider jeden o druhém prohlašovali, byla pravda, však současně lhali o sobě. Jim Murray jako šéfredaktor časopisu Strength and Health tiskl pouze třetinu toho, co Hoffmanovo pero chrlilo, zbytek bylo chvástání a vychloubání (jednou se Hoffman dokonce přirovnal k Ježíši Kristu). V roce 1952 přejal titul Otec amerického vzpírání, poprvé udělený Williamu Curtisovi, a k tomu jako přívažek přidal tradici, zahájenou společností Milo Barbell Company, že „vyráběl nejlepší činky od roku 1902“. Pokud si Weider mohl nárokovat titul Trenér šampiónů od roku 1936, kdy mu bylo 13 let, Hoffman zašel ještě dál tvrzením, že vyráběl činky od věku 4 let!