Girondův odkaz (6)

Vzpomíná Roman Footnick.

Po skvělém tréninku jsme všichni věděli, že neznáme nic lepšího než pocit napumpovaných svalů, chvějících se v omamném proudu růstové krve a lépe než jindy vyplňujících naše šaty. V takových dnech Vince říkal „Dobrý, to bylo docela dobrý,“ a cesta do Studia City na trénink byla něčím extra speciálním: svaly plně překrvené, napumpované a bolící a vy jste věděli, že se ještě o kousek zvětší, že se již zvětšují, hodinu za hodinou berete hrst tablet sušených jater, jak nařídil, každých půl hodiny pijete vodu a plníte seznam dalších věcí, určených kulturistickým guru všech guruů. S tímto skvělým pocitem potkáváte kolegy, kteří říkají že „vypadáte opravdu dobře“ a „člověče, ty vypadáš nějak větší“, což vás rozpumpuje ještě víc, pak vstoupíte do kanceláře, kde již čeká připravený chladící box se všemi jídly, která budete bez vynechání (pod hrozbou trestu smrti) každých 2,5-3 hodiny uždibovat. Následně se odeberete na pracovní schůzku a s úsměvem změníte cokoliv záporného na pozitivní. Život byl určitě dobrý. Vince byl pravděpodobně jedním z nejuznávanějších kulturistických jmen na celém světě, psal články a sloupky do mnoha časopisů. Politováníhodně propásl možnost pronajmout jméno posilovny, ačkoliv měl spousty příležitostí a nekonečné zástupy solidních finančníků, kteří by jej podpořili. Vinceho to však nezajímalo, a pravděpodobně kvůli tomu, že nemodernizoval marketingové metody ani vybavení, jeho posilovna začala postupně upadat. Je však stále považován za jednoho z opravdu seriózních zakladatelů disciplinovaného kulturistického úspěchu bez toho, že by využil sport i k jiným účelům. Nechť odpočívá v pokoji (nemyslím, že jeho sousedé se dočkají klidu).