Girondův odkaz

Pokračujeme výňatky z obsáhlé zpovědi Girondova oblíbeného studenta Romana Footnicka.

Vždycky jsem říkal, že jsem jeho posledním studentem; když zavřel posilovnu, zůstali jsme si velmi blízcí. Je smutné, jak uzavření tělocvičny i jeho život skončily, a snažil jsem se mu pomoci hlavně finančně. Velmi mi chybí. Nejdříve mne na tréninku zničil, pak jsme si sedli a on vyprávěl. V posledních několika letech byl opravdu otcem, kterého jsem neměl – vím, že to zní hloupě – ale měli jsme svazek pro Vinceho vůbec ne běžný. Při prvním vstupu nepřijímal nováčky vlídně. Jednou přišli fotograf a reportér z velkého magazínu (asi Musclemag). Byli z Kanady a přijeli za Vincem. Chodili do posilovny asi dva dny, než jej konečně načapali za pultem. Pamatuji si, jak se představili, Vince vstal a nevrle vykřikoval, a když požádali o fotografii, vyhodil je ven. Za pět minut se fotograf vrátil – skoro brečel – a křičel na Vinceho, že urazil takovou dálku a Vinceho nesmírně obdivuje. Nic to na věci nezměnilo a Vince odešel do zadní místnosti. Našel jsem ho za pár minut kouřit dýmku pod starým dubem. „Zatracení reportéři, jakmile se jednou začnou ptát, jak se vám daří, můžete se pokládat za mrtvé.“ Vince vás buď miloval nebo nesnášel – nic mezi tím – a když jste byli „in“, byl neuvěřitelně upřímný a přátelský. Opravdový gentleman s nezávislostí, jakou dnes už neuvidíte.

Byl jsem také mladý a naivní ohledně steroidů. Vince mohl do nekonečna vyprávět o tom či onom kulturistovi, atletovi nebo herci, kteří byli na steroidech a růstovém hormonu. Zejména jsem nechtěl věřit, že Franco Columbu, můj idol, někdy něco bral. Říkal jsem Vincemu, že bych rád byl jako Franco (oba jsme malí a hranatí- ale silní) a on se smál: „Franco je tak široký, že sotva projde dveřmi,“ nebo „Je pomalu širší než vyšší,“ jako kdyby to bylo špatné. Říkal mi taky, že všichni ostatní (dokonce Scott, Howorth a Pearl) užívali steroidy. Slyšel jsem Vinceho vyhlašovat, že v jeho tělocvičně nebudou žádní uživatelé steroidů, ale nevím, jestli to dodržel.