Petr Riška: Život kulturisty

Narodil jsem se 29. dubna 1952 v Jablonci, kde jsem bydlel s rodiči a starším bratrem, jenž boxoval. Jelikož jsem byl v patnácti hrozně hubený, chtěl jsem s tím něco dělat, a můj kamarád (Jiří Špás), který marodil s páteří a trochu posiloval, mne přemluvil ke cvičení. V té době běžel v kinech Romulus a Remus, moji to idolové, tak bylo rozhodnuto. Taky jsem rád běhal a skákal do výšky. V té době vznikal oddíl Autobrzdy Jablonec, bohužel měli plno, tudíž jsem si zařídil posilovnu na půdě a rozumy jsme čerpali z časopisu Tréner.

Podle obrázků jsem si zhotovil lavičku a pár přístrojů, kladku na triceps a záda, k tomu činky. S Jirkou jsme cvičili třikrát týdně, převážně protahovací a vyvěšovací cviky na hrazdě, rozpažování a přitahování kladek. Řezníka jsem měl v domě, tak o maso nebyla nouze. Každý den jsem si dělal koktejl z tvarohu, vloček, medu, vajec a droždí, 2,5 litru. Po půl roce už jsem měl 72 kg a benč 90 kg. Později mi kamarád dovezl pytel sušené syrovátky, kterou jsem přidával do koktejlu. Dietu jsem nikdy nedržel.

Ve druhém roce učení jsem uzavíral různé sázky o to, co sním. Když jsem v cukrárně viděl větrníky, prohlásil jsem, že sním celý tác, a snědl jsem jich 25, těch velkých. Do závodní jídelny jsem chodil těsně před koncem, protože kuchaři rádi viděli, jak mi chutná; k obědu jsem snědl i celý houskový knedlík. V Mostě na závodech v trojboji jsem snědl k večeři 14 porcí špenátu s bramborovými knedlíky. Doma to bylo divný akorát řezníkovi, který se po roce ptal mámy, kde že máme toho psa, co mu kupuje tolik kližky a jater. Ta nenažranost mi zůstala dodnes.

Pak dělali nábor talentů do oddílu a mne s benčem 90 kg přijali. Moc jsem tam necvičil, protože dojíždění 30 km do Liberce bylo náročné. V tréninku jsem po 3 měsících měnil cviky, cvičil jsem 3-4 supersérie po 8 opakováních. V pondělí a čtvrtek prsa, záda a břicho, v úterý a v pátek paže, ramena a nohy (jen na přístroji).