Ruští siláci: Ivan Zajkin
Ruští siláci: Ivan Zajkin
Kdosi napsal, že chudoba a bída vyprodukovaly více siláků, než jakýkoliv jiný podnět v lidském životě. Tato myšlenka se ukázala pravdivou v případě Ivana Zajkina, jednoho z nejsilnějších zápasníků své éry. Prošel drsnou školou života, získal světovou slávu a nakonec se stal zosobněním původního ruského bohatýra.
Ivan Michajlovič Zajkin se narodil 5. listopadu 1880 ve vesnici Verchnyje Tjalyžino v sibirské gubernii jako syn nádeníka. Ve 12 letech odešel do Nižného Novgorodu za prací. Byl nosičem a nakladačem zboží, rybářem, řezníkem, pasákem ovcí a také burlakem, tahajícím na laně lodi proti proudu Volhy. Jistého dne jej v přístavu zahlédl známý zápasník Wladyslav Pytlasinski a zkušeným okem rozpoznal Ivanovy tělesné schopnosti. Kromě rad ohledně zápasu a vzpírání poradil mladému junákovi, aby zesílil a přibral na váze. Ivan začal zvedat cokoliv, co mu přišlo pod ruku, zápasil s dobrovolníky a zkoušel rovněž vystupovat veřejně s jednoduchým siláckým číslem. Někdy v roce 1900 padl do oka bohatému majiteli naftových polí K.I.Merkulovi, který mu nabídl možnost dalšího tréninku; dnes bychom řekli, že jej sponzoroval. V roce 1902 Zajkin odjel do St. Petersburgu a stal se členem gymnázia hraběte Ribeaupierra, kde se naučil vzpírat. V únoru 1904 pak vyhrál mistrovství Ruska ve vzpírání (samé jednoruční disciplíny, nadhodil pravou paží 78 kg atd.) a později i v zápase. Pak zahájil šest let trvající kariéru v cirkuse Nikitin.
Byla to kombinace svalů a chytrosti, která ze Zajkina učinila jednoho z nejpopulárnějších cirkusových artistů, a začněme u postavy: výška 186 cm, váha 122 kg, krk 49 cm, hrudník 128 cm, biceps 46 cm, pás 100 cm, stehno 68 cm a lýtko 43 cm. Podobně jako ostatní ruští siláci předváděl Zajkin jednoduchá čísla, nevyžadující nákladné a složité vybavení, ukazující však jeho nesmírnou sílu. Začínal tím, že jako rozcvičku ohnul rukama pár železných tyčí a nádechem hrudníku přetrhl řetěz. Ohnul rovněž podkovu, vyrobenou přímo na jevišti na kovadlině, kterou držel na hrudníku v pozici zápasnického mostu! Někdy přišel na pódium se 400-litrovým dřevěným sudem, nechal jej naplnit vodou, pozvedl na hrudník a chodil s ním kolem scény! V cirku zase zvedl na ramena obří kotvu, vážící 300 kg a podle některých pramenů až 25 pudů čili 410 kg. Nakonec ohýbání kolejnice. Zajkin převzal tento efektní trik od Šemjakina. Asi pět metrů dlouhou kolejnici položili Zajkinovi za krk (někdy jen přes jedno rameno) a pak se na každý konec pověsilo 8-10 dobrovolníků. Ti se houpali tak dlouho, dokud se jim nepodařilo stáhnout oba konce směrem dolů, což prý vyžadovalo sílu kolem čtyř tun…
V roce 1918 přebýval Zajkin v Kišiněvě, hlavním městě oblasti zvané Besarábie, ležící mezi řekou Dněpr a Černým mořem. Po I. světové válce zabrali Besarábii Rumuni a donutili zápasníka, aby zde zůstal plných 26 let; to byl strašný osud. Zajkin neměl peníze, žil osaměle, nenáviděný rumunskými fašisty, kteří jej nutili zápasit v nejhorších cirkusech a téměř zadarmo. Když v roce 1944 Rudá armáda Kišiněv osvobodila, z bývalého šampióna síly zbýval pouhý stín. Jeho zdraví se pozvolna zhoršovalo a skonal 22. listopadu 1948 ve věku 68 let.
