Giganti cirkusového wrestlingu
Giganti cirkusového wrestlingu
Podle Dave Webstera první cirkus vznikl někdy koncem 18. století. Kromě klasických vystoupení artistů, žonglérů a krotitelů zvěře zde brzy nalezli uplatnění také kočovní siláci. V období zvaném „Zlatá éra siláků“, 1890-1910, se exhibice těch nejlepších přesunuly do divadel, vaudevillů a varieté (u nás Varieté Karlín), zatímco ostatní cestovali světem pod kupolemi nejznámějších cirků; například Ringling Brother´s Circuss měl smlouvu s triem bratří Saxonů. V Rusku měly cirkusy nesmírnou popularitu a vůbec první cirkus s ruskými majiteli, bratry Dmitrijem, Akimem a Petrem Nikitinovými, zahájil produkce v roce 1873 v Saratově, v roce 1886 v Moskvě pak návštěvností překonal konkurenční cirkus Němce Alberta Salamonského. Vezmeme-li v potaz fakt, že souběžně s tím činily první krůčky těžká atletika (vzpírání) a zápas v řecko-římském stylu, pak Rusko již mělo náskok ve svém tradičním způsobu zápasu „na opasky“, populárním zejména na jihu země.
Na přelomu 19. a 20. století nacházeli v cirkusových manéžích uplatnění takoví siláci-zápasníci jako Georg Lurich, Alex Aberg, Petr Jankovský (Ursus), Vladislav Pytlasinský nebo Ivan Poddubnyj, kteří žonglovali s koulemi s uchem, vzpírali, vzájemně zápasili a vypisovali peněžité prémie pro příchozí, kteří s nimi chtěli poměřit síly. Jelikož podstatou cirku je nejen pobavení diváků mistrovskými čísly, ale též notná dávka překvapení a senzačnosti, objevovaly se v programech různé kuriozity jako hadí ženy, mořské víly, liliputáni a obři. V mnoha ruských i evropských cirkusech nalézali uplatnění muži gigantických proporcí, najímaní hlavně kvůli své výšce, a jejich skutečné fyzické schopnosti hrály vedlejší roli. Tak se cirkusový zápas podobal spíše narežírovanému divadlu, což se později stalo pravidlem a děje se tak dodnes.
V roce 1895 zahájil svoji kariéru sedlák z Vjatské gubernie Grigori Kaščejev (na fotografii), muž akromegalického typu (hormonální porucha, vyznačující se nadměrnou produkcí růstového hormonu), vysoký 217 cm a vážící mezi 128-160 kg. V roce 1908 získal IV. místo na mistrovství světa profesionálů.
Jiným obrem byl bosenský šampión Simon Antonič, 130 kg na výšku 216 cm, úspěšný zápasník a mistr světa 1908. Polák Lew Pinetzki (200 cm, 112 kg) vystupoval i v Čechách a několikrát se střetl s Gustavem Frištenským. V Petrohradě roku 1905 startoval neznámý Němec s pseudonymem „Turban“. Ačkoliv vážil 134 kg na výšku 208 cm, do předních míst nezasáhl.
K největším obrům tureckého původu patřil 204 cm vysoký a 164 kg vážící Ali Hassan Nurlah (okolo roku 1900), zápasil však málo, protože svými rozměry naháněl soupeřům strach a pořadatelé jej nechtěli brát do soutěží.
Další zápasník vešel do historie bez příjmení, říkali mu jednoduše „Velký Proňa“. Měřil téměř 210 cm, měl velmi široká ramena, úzký pás a dlouhé vousy. Typickým rysem tohoto vesničana od Voroněže bylo to, že zápasil pouze v zimě. Jakmile nadešlo jaro a nastala doba setí, odcházel domů pracovat na poli.
Obr „Svjatogor“, vlastním jménem Klimov, pocházel z Moskvy, zápasil pod vedením slavného Ivana Zajkina a sbíral dobrá umístění na ruských šampionátech. Na výšku 223 cm vlastnil úměrnou postavu, nebyl tedy ani hubený, ani příliš tlustý, měl dobrosrdečnou povahu, nosil dlouhatánský kabát a boty číslo 56. To borec Vsevolod Avdějev, zvaný „Strýček pud“, postavil svoji nedlouhou zápasnickou kariéru na ohromné tělesné váze 14 pudů čili 230 kg!
Legendární a dosti tajemnou postavou cirkusových zápasů ze začátku 20. století byl Peter Bannikov ze Sibiře, zvaný Vaňka Kain, obr s medvědí silou, vysoký kolem dvou metrů. Originální fotografie těchto dávno mrtvých mužů mi zapůjčil přítel z USA, Michael Murphy.
