Potenciál pro růst
Ač neradi, ale musíme souhlasit s tím, že jedním z nejpodstatnějších faktorů v bodybuildingu jsou genetické vlohy jedince, ve většině případů dobře skryté v hubeném těle s nevyvinutou muskulaturou.
Přesně tak se sportem začínal vynikající vzpěrač Leonid Žabotinskij, kulturističtí giganti jako Arnold či Lou Ferrigno, nebo estéti Frank Zane, Serge Nubret a Lee Labrada.
Frank Zane
V naší posilovně již dlouho sleduji mladého muže, trénujícího asi deset let, středně vysokého, se svislými rameny a plochým hrudníkem. Za celou dobu přibral stěží 5-6 kg a zdálo by se, že jej genetika o kilometry minula. Ukázalo se však, že jeho problém byl jiného rázu – dělal téměř všechno špatně. Místo objemových cviků prováděl kruhový trénink, nesnažil se zvyšovat sílu, netrénoval nohy a po tréninku nejedl. Potom si oblíbil dřepy, celý jeden trénink věnoval hrudníku a stehnům, po tréninku snědl „alespoň“ banán a hle, konečně začal růst. Tolik úvodem k záhadám genetického potenciálu.
Serge Nubret
Složek ovlivňujících tréninkem vynucený růst svalů je celá řada. Mnohé z nich, jako mikroskopické složení bílkovin ve svalových vláknech, kde dochází ke kontrakcím, jsou u všech lidí stejné, jiné (poměry typů vláken, optimální tvary svalů a jejich úpony, přirozená hladina hormonů, životní vitalita, zotavné schopnosti a odolnost proti bolesti) se liší od člověka k člověku a mohou výsledky tréninku omezovat. Za předpokladu shodného stupně nasazení porostou svaly některých lidí už po pár měsících, kdežto jiní budou na podobné přírůstky čekat celé roky. Zde platí zákon průměrnosti, který prezident Abe Lincoln vyjádřil obrazně větou: „Bůh musel milovat obyčejné lidi, když jich tolik stvořil.“
Mezi nejhlavnější genetikou předurčené faktory patří tělesný typ, založený na relativně větším růstu příslušné vrstvy embrya před narozením, jehož výsledkem je převaha určitých tělesných znaků. S převahou růstu svalových buněk vznikne mezomorf, pokud více porostou kostní buňky, z člověka se stane ektomorf a u endomorfa se nejvyšší měrou zmnoží buňky tukové.
Ektomorfové jsou hubení a obtížně přibírají, jejich kosti jsou tenčí a klouby malé. Kvůli délce končetin i trupu a úzké pánvi mají poměrně špatné pákové předpoklady pro silové sporty. Ačkoliv to není pravidlem, nejúspěšnější kulturisté se převážně řadí k mezomorfnímu typu. U sorty čistých mezomorfů převažují nižší postavy s mohutnými klouby, kratší trup, široká ramena a útlé boky. Právě příznivá biomechanika částečně vysvětluje kolosální powerlifterské výkony Franca Columbu. Endomorfové se kosterní stavbou podobají mezomorfům, ale vypadají zcela jinak: delší trup, široká pánev a klenutý hrudník z nich činí ideální vzpěrače, rekordmany ve dřepu a benčpresu. Ke stručné zmínce o tělesných typech je třeba dodat, že většina lidí je ve skutečnosti směsicí tří teoretických typů, nicméně každý typ reaguje na kulturistický trénink.
Franco Columbu
I kdyby nikdo z nás v posilovně netrénoval, nevypadali bychom stejně. Každý člověk disponuje na základě rodičovských genů jistým množstvím svalové hmoty, která u netrénovaného jedince tvoří až 40% váhy těla a nazývá se genetická hmota svalů. Oproti tomu svaly nabyté tréninkem lze označit jako extra-genetickou hmotu. Někteří odborníci soudí, že pravá podstata genetického zvýhodnění leží ve schopnosti organizmu zvětšovat tuto „hmotu navíc“. Odhaduje se také, že nárůst svalů omezuje geneticky nastavená hranice. Když jedinec dojde až k tomuto bodu, žádným druhem ani dávkami tréninku už jej nepřekročí. Pokud by neexistoval, proč neměli Arnold nebo Oliva 60 cm bicepsy? K otázce anabolických steroidů v kulturistice jen jedna věta: kdyby nebyly nikdy objeveny, soutěže by stále vyhrávali stejní borci – genetická supertřída.
Na svalovou hypertrofii současně působí spousta vlivů vnějšího prostředí a duševních faktorů. Do výčtu patří kupříkladu dieta, spánek a odpočinek, odhodlání pokračovat ve tvrdém tréninku, již zmiňovaná schopnost překonávat bolest a získaná schopnost rozvíjení vědomostí na základě vrozené inteligence. Trénink rovněž ovlivňuje věk daného člověka, ačkoliv v mnohem menším rozsahu, než se dříve myslelo. Ještě nedávno akceptovaný nevyhnutelný pokles sportovní výkonnosti s věkem se jeví spíše závislý na aktivním způsobu života, tréninku a dietě.
Z pravidelného tréninku může vytěžit každý, neboť přináší spoustu tělesných, duševních i zdravotních kladů, nezávislých na velikosti svalů. Někomu – jako mladíkovi z úvodu – může trvat deset roků zjištění, že nevyhraje ani oblastní přebor; za tu dobu však již stejně dospěje ke hranicím svého tělesného potenciálu.
Důležité je vědět, že kulturistika zlepšuje kvalitu života. Nemá smysl dělat něco s nechutí jen proto, že k tomu máte vlohy, a obráceně je hloupé nemít rád svůj sport z toho důvodu, že zrovna nepatříte ke genetické elitě!
text: JOSEF ŠVUB
foto: archiv M&F
