Nesmrtelný Sandow
NESMRTELNÝ SANDOW
Dnes se zaměříme na několik zajímavých a sporných faktů ze života Eugena Sandowa. Narodil se jako Franz (také Friderich nebo Frederick, druhým jménem Wilhelm) Muller (četl jsem též patvar Wilhelm Eugene Sander) v Konigsbergu v západním Prusku, později se město jmenovalo Královec a dnes Kaliningrad; založil je roku 1254 český král Přemysl Otakar II. Jeho otec, bývalý pruský důstojník, se vypracoval na obchodníka s klenoty, nicméně Attila tvrdil, že byl obyčejný zelinář – greengrocer.
Franzův starší bratr působil jako profesor na univerzitě v Gottingenu. V jedné staré knize o silácích stojí: „Jistého dne Muller, který byl trénován prof. Attilou, zvedl velmi těžkou činku a Attila řekl: Tvrdě pracuj, mladíče, a jednou ve světě síly uděláš pořádnou ránu. Musíme ti ale změnit jméno a tudíž ti budu říkat Eugen Sandow.“ Attila však zřejmě v roce 1887 navrhl, aby si Muller zvolil umělecký pseudonym, a výsledkem bylo světoznámé Eugen Sandow. Vlastní jméno mělo základ ve slově „eugenika,“ což je zlepšování rodu či rasy. O příjmení kolovalo hodně spekulací, ale David Webster vyvodil, že prostě převzal rodné příjmení své matky Sandov. Neméně vážným důvodem k přejmenování bylo i to, aby lépe zakryl svoji totožnost a unikl před brannou povinností v pruské armádě.
Rok 1889: Několik týdnů po dokončení obrazu Gladiátor Sandow vystupoval v kasinu Monte Carlo a dokonce uskutečnil privátní demonstraci svalů pro monackého prince Alberta. S našetřenými penězi nasedl do vlaku směr Londýn. Když přejížděl hranice Francie, pod vagonem vybuchla anarchistická bomba a vlak vykolejil. Sandow vytáhl z hořícího kupé mladého muže, zahájil umělé dýchání a když dotyčný přišel k sobě, představil se jako dr. Karel Marx…cestoval také do Londýna s úmyslem dokončit zde svoji knihu Kapitál. Nesmyslnost tohoto příběhu zjistíte poté, jakmile otevřete Marxův životopis – zemřel v roce 1883 a kapitál napsal před rokem 1850; to ještě Sandow nežil!
Sandow zemřel 14. října 1925. Někteří autoři uvádějí, že skonal po kratší nemoci, znalec David Chapman opatrně připouští smrtelné důsledky syfilidy. Obecně tradovaná historka popisuje, jak Sandow s přítelem a dvěma dívkami vyjeli vozem Hispanio Suiza na výlet do Kensingtonu, náhle praskla pneumatika (nebo auto zapadlo do díry) a Sandow se je snažil nadzvednout, přičemž dostal záchvat mrtvice. Na úmrtním listu je jako příčina smrti napsáno „aortický aneurysmus.“ Angličan William Gibbs, narozený 1892, píše ve Strength and Health: „Nevěřím ani slovo té báchorce! Znal jsem Sandowa osobně a tak chytrý a trénovaný muž by nikdy nezkoušel zvednout z díry dvoutunový automobil!“ Verzi o incidentu s automobilem však potvrzuje Joe Assiratti, účastník Sandowova pohřbu. Tvrdí, že jistá Italka Mária, služebná u Sandowa, osobně viděla, jak se Sandow z osudné vyjížďky vrátil domů a stěžoval si na bolesti hlavy z tělesného přepětí.
Jak již bylo zmíněno, rodina E. S. si nepřála, aby měl jakýkoliv náhrobek či pomník. Tělo idolu miliónů lidí, který by měl mít monumentální hrobku, dnes (možná) leží na londýnském hřbitůvku Putney Vale Cementery, přikryté něčím, co vypadá jako kus druhořadého betonu nebo rubem otočený, starý náhrobní kámen; stopy po nápisu kdosi nedbale vyhladil. Majitelkou hrobu je Blanche Brooks-Sandow a všechny snahy o obnovení důstojného náhrobku narážejí na tvrzení úřadů, že jde o soukromý majetek a nikdo nemá právo na něm cokoliv měnit…
