Arnold: Vyňaté myšlenky (19)
Na závěr několik citací z interview z let 1998-2003.
„Když jsem poprvé přijel do USA, porazil mne na Mr. Universe 1968 Frank Zane. Několik nocí jsem kvůli tomu probrečel. Tak jsem si řekl Příští rok všechny roznesu. Bude-li to potřeba, budu dřít deset hodin denně. Chodili za mnou lidi se slovy: V roce 1969 nebudeš startovat, protože nemáš šanci.
V rozhovoru pro časopis Muscle Builder/Power jsem napsal, že všichni američtí kulturisté jsou zasr…zbabělci, protože se mnou nechtějí závodit. Lidi se zlobili a přišlo dost dopisů plných nenávisti, zato fanoušci doslova šíleli. Dál jsem v New Yorku vyhrál Mr. Universe a do mikrofonu jsem řekl: Konečně mám všechny Američany v kapse. Příští týden jedu do Londýna, protože tam pár srabů ještě zbylo. A lidi to milovali.
Měli jsme s Francem společný pokoj s Olivou. Ten pumpoval celý den, bál se, že dostane nářez. V noci okolo jedenácté začal dělal kliky, protože měl strach že zaspí. Joe Weider nám zaplatil jen jeden pokoj a někdo musel spát na zemi. Sergio vstal v šest ráno a tahal za deku, abychom se už rozcvičovali. Franco zase pořád zapínal televizor, který doma neměl, kvákal italsky, Sergio do toho španělsky a já se svou němčinou – bylo to jak zasedání OSN! A ještě játrové tablety. Počítali jsme je na stovky a brali jich tak 200 denně. Schoval jsem je pod povlečení, aby je nenašla pokojská, a oba kluci taky. V noci jsme hrabali pod dekami a tablety vyndávali. Přál bych vám cítit ten smrádek!
S Joe Weiderem jsem vycházel slušně. Lišil jsem se od ostatních a snažil jsem se pomáhat. Na pláži jsem vydržel tak hodinu a pak přišla nuda. Zeptal jsem se Weidera, co bych měl udělat, a on řekl: To je pro americké kulturisty typické, všichni jsou líní až běda. Joe potřeboval někoho na výpomoc a byl z toho nervózní. Měl tolik energie! Kdyby se měl o Weiderovi natočit film, museli by se zaměstnat tři i čtyři herci, poněvadž byste museli začít od mládí. Potřebovali byste ohromného herce, který by zvládl jeho typický nosní akcent i všechny charakteristické vlastnosti. (Možná by to svedl Dustin Hoffman! )Vidím ho u obrovského stolu s časopisy, jak rozhoduje a chrlí slova s rychlostí kulometu. Já ho poznal, když měl asi 45 let. Byl tak plný elánu a měl tolik nápadů, že je nikdy nemohl všechny uskutečnit. Nic jej nezastaví.
Den po jeho operaci srdce (1996) jsem přišel do nemocnice a byla tam Betty: Och Joe, je všechno v pořádku? Weider na to Ale Betty, přestaň ječet… A ty Arnolde, nech si operovat srdce, nic to není, nic necítím, koukni na mne! A tluče se do jizvy (Arnold se podrobil operaci vadné aortální chlopně v dubnu 1997). Lékař je v šoku: Ale ne… Pak Joe chce vstát z lůžka a je vzteklý, protože má nohy zamotané do deky tak, aby pacient nemohl spadnout. Povídá Ukážu ti, jak vstanu. A Betty Och Joe…Vyšel jsem ven a myslel jsem si To je celý Joe. Každý by bědoval Cítím se hrozně, tadyhle mne bolí záda od ležení, ale Joe nic, ani jedna stížnost. A hned říká Dejte mi papírovou práci. Chtěl se vrátit do práce! Celý Joe!
