Odhalený mýtus
Sergio Oliva: Odhalený mýtus
Pro fanoušky mýtického Kubánce přidávám ještě několik blíže nezařazených materiálů z různých zdrojů.
Když John Balik pořádal v roce 1984 párty na počest Chrise Dickersona, pozval takové celebrity jako Samira Bannouta, Armanda Tannyho, Boyera Coea, Ricky Wayneho a Franca Columbu. Franco se pustil do vyprávění o Arnoldově prvním setkání s Olivou v roce 1969. „Sergio pumpoval celé hodiny,“ přeháněl Franco. „Když jsme tam s Arnoldem vešli, pořád makal, oblečený v bílém řeznickém plášti prosáklém potem. Byl tak obrovský, že prakticky vyplňoval celou místnost. Arnold však předstíral, že ho nevidí a vtipkoval se mnou, jako kdybychom se chystali na piknik. Koutky očí jsme ale sledovali, jak se Oliva otočil a svlékl plášť. Můj ty bože, to byl neuvěřitelný pohled! Brady nám spadly až k zemi. Sergio se beze slova oklepal jako nějaký prehistorický motýl a jeho latissimy se roztáhly odtud… až potud… Zdálo se, že místnost potemněla. Potom beze slova odešel k pódiu a v šatně bylo zase světlo. Obrátil jsem se k Arnoldovi, který byl šedý jako popel. Žádné strachy, Arnolde, on tak veliký není, vůbec ne. To dělá světlo. Arnold řekl: Nech si ty pitomý kecy pro sebe, Franto. Žádné světlo na zemi nemůže udělat chlapa takhle velikého!“
Pokud to nevíte, Oliva účinkoval ve dvou mexických akčních filmech. V roce 1974 natočil film se zápasnickou tématikou El Poder negro (Black Power), v roce 1977 přidal druhý titul Los Terribles (The Terrible – El centauro negro).
Arnold popisuje soutěž Mr. Olympia 1972.
„V roce 1972 v Essenu byl Oliva ve fantastické formě. Koukl jsem na něho a bylo mi jasné, že tentokrát musím pro vítězství udělat všechno. Na druhé straně Sergio nikdy opravdu nevěřil, že si titul nejlepšího kulturisty světa zaslouží. V Německu měl sice špičkovou formu, ale v hlavě to srovnané neměl. Já nebyl v nejlepší kondici, vypadal jsem však díky vyšší váze větší. Pozadí, před kterým jsme měli pózovat, bylo tmavé, a hned mi bylo jasné, že Oliva tady nebude vypadat nejlépe, protože má tmavou kůži. Jeden bod pro mne. Pak jsem věděl, že Sergio nepózuje zvlášť dobře. Druhý bod pro mne. A nakonec, když jsme pózovali proti sobě, vždy jsem se posunul blíže k rozhodčím, abych vypadal jako větší. Koutkem oka jsem viděl, že Sergio je tak zabraný do sebe, že nemá kdy mne sledovat. Když se měl dívat nahoru, držel hlavu dolů, nohy nikdy nepostavil správně… přestože přijel v životní formě, na pódiu všechno ztratil. Tím se ukazuje, že nevyhráváte pouze díky skvělé postavě, ale můžete vyhrát i tehdy, když se předvedete tak, abyste zapůsobili na rozhodčí.“
Na Olivu vzpomíná Danny Padilla: „Muselo mi být asi 12 nebo 13 let. Viděl jsem toho chlapa na Mr. Olympia a dodnes tomu nemohu uvěřit. Vážně, když zvedl pracky nahoru, vypadaly jako pilíře nějakého římského chrámu. Neuměl ale vůbec pózovat. Dal nohu takhle a pak se otočil, když se měl dívat nahoru, koukal dolů, takže u někoho jiného by to byla zmršená póza. Ale celkově, když Sergio dělal svoji věc… a on vždycky dělal věci po svém… byl neporazitelný. Podívejte, ten chlap byl největší ze všech, pro mne určitě. Dokonce sám Arnold to musel přiznat.“
Roger Callard: „Poprvé jsem viděl Olivu na exhibici v Michiganu, kde jsem studoval. Sergio pumpoval se 160 kg a dělal 50 opakování.“ Joe Weider: „Jaký cvik? Dřepy?“ Callard: „Benčpres!“ Rick Wayne: „V roce 1965 se proslýchalo, že Sergio bude soutěžit na IFBB Mr. Universe. Měla to být jeho první účast ve federaci. V té době už měl slušnou reputaci, přestože někteří borci jako Jerry Daniels dostali od AAU přednost. Soutěž začala a Oliva nikde. Zeptal jsem se Joe Weidera, kde je Oliva, a ten pokrčil svými ramenními vycpávkami: „Kdo se o to k čertu stará? Budeme mít skvělou soutěž tak jako tak. Mimochodem, Oliva má až moc štíhlý pás.“ Joe Weider: „Tohle jsem o Olivovi nikdy neřekl. A víte vůbec, co prohlásila lady Vanderbilt o ženách? Jsou dvě věci, kterých nikdy nebudou mít nadbytek. Nikdy nebudou příliš bohaté a nebo příliš hubené, to řekla!“
