Odhalený mýtus
Sergio Oliva: Odhalený mýtus
Chicagský dopisovatel časopisu Ironman Norman Zale, několikrát podrobně zachytil Olivovy tréninkové metody. Sergio trénoval jednou denně, večer po dlouhém dni vyčerpávající manuální práce. Také jeho tréninky byly dlouhé, intenzivní, ale ve stálém tempu, neboť obrazně šel od jednoho cviku ke druhému. Zale v roce 1969 naměřil Olivovi, vážícímu 107 kg, hrudník 142 cm, pás 73,5 cm a biceps 53,5 cm. Sergio spojoval do supersetu benčpres a kliky na bradlech, dělal 8-10 supersérií se 100-120 kg na lavici a s tělesnou váhou na bradlech. Zale píše, že udělal 4 neúplné tlaky, potom teprve propnul lokty, znovu 4 neúplné tlaky a 1 celý pohyb až do 15-20 opakování. U kliků postupoval stejně a dělal minimálně 15 opakování. Závěr: Olivova masivnost byla důsledkem velkého množství sérií, nedotahovaných opakování, vyšších počtů opakování a rychlého tempa tréninku.
Málo se ví o tom, co vlastně Oliva jedl. Jeff Everson se v jednom starším článku zmiňuje o banánových plackách, čokoládových koktejlech a vejcích natvrdo, zapíjených Coca-colou. Měl rovněž rád rybí a hovězí maso (americké stejky), brambory, pečená kuřata a lívance. Dnešní věda přichází na to, že je výhodné dodat tělu před koncem tréninku aminokyseliny, ale to Oliva dělal už před 30 lety! Pil totiž od poloviny tréninku a hned po něm nápoj z mléka, smetany a proteinového prášku. Později, už jako policista, Oliva jedl pět menších jídel denně; přiznal však, že na dietu příliš nedbal – dietu držel pouze dva týdny před soutěží – a bez svého zázračného metabolizmu by nic nedokázal. Ráno snídal šest vajec a hovězí maso, v práci jedl ovoce a zeleninu, odpoledne posvačil dvojitý hamburger bez pečiva, pak trénoval a dopřál si bohatou večeři. Před spaním vypil proteinový koktejl. Oliva zjistil, že bez masa nemůže fungovat, neboť když jedl pouze fazole a rýži, ztrácel váhu a cítil se jako zombie. S oblibou také míchal tucet uvařených vajec do rýže. Steroidy? Svoji první Olympii vyhrál bez nich. „Sport se však změnil a když je brali všichni, začal jsem také, 5 tablet Dianabolu denně s jídly,“ přiznává. „Výsledky přišly okamžitě, ale později, když anabolika zaplavila celou kulturistiku, jsem se rozhodl se soutěžením skončit.“
Olivův trénink: musíme vědět, že neměl žádného trenéra a rok a půl ztratil na systému PHA. Později, když už se mohl ptát zkušenějších kulturistů, bylo příliš pozdě a nakonec to už nepotřeboval. Zpočátku sice dělal hodně věcí špatně, například nekriticky přebíral cviky od Grimeka, Reevese a Colberta, nicméně časem podle výsledků poznal, co mu nejvíce sedí. Například vždy procvičoval biceps a triceps dohromady, před pažemi trénoval ramena. Podobně spojoval hrudník se zády a třetí den měl náročný trénink celých nohou. Olivův vývoj probíhal ve fázích – od vzpírání k PHA, od PHA ke kopírování a zkoušení a nakonec k vlastnímu systému. Škoda, že se nedokázal přenést do fáze čtvrté, prostě řečeno že si nedal poradit (jako třeba Arnold od Vince Girondy a pak Joe Weidera, i když kdo ví, jak to vlastně bylo)… Přečtěte si jeho vlastní slova: „Protože jsem měl sílu a ovládal techniku cviků, zlepšoval jsem se tak rychle, až mne to samotného děsilo. Týden co týden jsem byl větší a větší, můj pás se stále ztenčoval. Po dvou letech, když už jsem vyhrál všechno možné, se mne lidé ptali: Jak dlouho trénuješ? Patnáct let, dvacet nebo deset? Když jsme jim řekl jenom pět let, mysleli si, že sprostě lžu.“ Posuďte rovněž míry, jako obvykle v kulturistice mírně zkreslené (nebo ne?). Ještě jako vzpěrač měl Oliva biceps 43 cm. Počátkem roku 1966 už naměřil 48 cm a v září 51 cm. Na Mr. Olympia 1967 zvětšil paže na 52 cm, o rok později měl 53 cm a maximální velikost udává sám v roce 1972: váha 114,5 kg, výška 178 cm, biceps 57,8 cm! Arthur Jones naměřil Olivovi v roce 1972 přesnou ocelovou páskou studený biceps 51,1 cm a předloktí něco přes 39 cm. Rok předtím jej měřili v Chicagu po dvou měsících nečinnosti: váha 99 kg, studený biceps 52 cm, pás přes tričko 75 cm, obvod ramen 151 cm, hrudník přes tričko 137 cm.
