Dřina, dřina, dřina

l text: JOSEF ŠVUB l foto: UNIVERSAL

 

drina.jpg

Jedna zapálená slečna, které jsem vysvětloval zásady jízdy na kole za účelem spálení kalorií, nakonec shrnula přednášku do lakonické věty: „Člověk nad tím nesmí moc přemýšlet, ale skočit na kolo a jet!“ V jejím případě šlo o naprostou pravdu, ovšem dá se tato myšlenka aplikovat na kulturistiku? U začátečníků a rekreačních cvičenců jistě, protože u nich bývá největším problémem do posilovny vůbec přijít. Lidé, kteří se tam již nějaký čas zabydleli, však nevyhnutelně začínají pátrat po faktorech, souhrnně a trochu ironicky popsatelných jako tajemství, klíč, kouzlo. Toto téma již bylo námětem desítek úvah, končících vesměs vývodem: „Žádné tajemství není (nepočítám-li utajené polykání tabletek steroidů)“.

Skromný šampión z 50. let Leo Robert prohlásil, že úspěch v kulturistice stojí na třech věcech. Na prvním místě je touha po svalech, vrytá do nitra duše podobně, jako ambicióznost nebo touha po dobrodružství. Je to vlastnost částečně vrozená a z větší míry vytvořená kombinací prvotní inspirace s viditelnými výsledky. Samotná touha vás však z křesla nezvedne, musí být živena ctižádostí, jinými slovy snahou ukázat, co ze svého těla pravidelným tréninkem dokážete udělat. Konečně inteligence, schopnost vyzkoušet a zhodnotit tréninkové i stravovací postupy vzhledem k individuálním potřebám.

Vince Gironda tvrdil, že každý kulturistický šampión z minulosti i současnosti se držel tří základních principů. 1. Určil si cíl a šel za ním se vším duševním i tělesným nasazením, jaké dokázal vyprodukovat. 2. Rozšiřoval svoje vědomosti o cvicích, tréninkových metodách a stravování. 3. Vždy trénoval s nadšením a elánem, nepřipouštěl si možnost neúspěchu. Gironda svým žákům často říkával: „Máš tréninkový program, nebo jen tak cvičíš?“ Pravdou je, že většina lidí v posilovnách „jen tak cvičí“, což se nechá přirovnat ke běhání pro zdraví, nikoliv běhání se snahou o zlepšení výkonnosti.

Trojnásobný Mr. Olympia Frank Zane chápal kulturistiku jako nedílný celek. Jeho uvažování vychází z mnohaleté praxe: „O výsledku nerozhoduje samotný trénink, výživa, duševní postoj nebo počet hodin spánku, není to žádná z těchto věcí, ale všechny dohromady. Nelze například vybrat trénink a označit jej za původce úspěchu! Dejte však všechno dohromady a získáte tak zvaný synergistický efekt, kdy kombinace jednotlivých složek přinese více, než prostý součet jejich částí,“ uzavírá matematik Zane.

Troufám si říci, že nikdo z nás není aspirantem na titul mistra světa, natož materiálem pro Mr. Olympia. Většina trénujících lidí chce mít hlavně svalnatější postavu a větší sílu. Pro ně se záležitost Kolumbova vejce – řešení problému – může rozdělit do dvou částí, oddělených pouze na papíře. Nelze očividně trénovat bez duše a podobně není účelné na trénink či dietu jen myslet. Obecně nejdůležitějším faktorem je trénink. Všichni musíme pravidelně a soustavně chodit do posilovny, musíme zlepšovat svoje znalosti o tréninku, zkoušet cviky, postupy a poznávat reakce našeho těla. To, jestli svaly a síla tréninkem skutečně narostou, zásadně ovlivňuje náš způsob života. Pokud se po tréninku nezotavíte proto, že v noci spíte jen čtyři hodiny, co můžete očekávat?

V mnoha případech platí, že nejlépe se zlepšují kulturisté, kteří správně trénují, mají dobrou stravu a perfektní životní styl. Na druhé straně lidé, investující spousty peněz do diety a doplňků výživy, avšak hrubě porušující zásady regenerace, dosahují výsledků o mnoho horších. Na třetím místě se nalézá výživa. Nemusíte se mnou být zajedno v tom, že výživa tvoří 70–80 % úspěchu, nicméně u obtížně přibírajících lidí (hardgainerů) stravování může být – a také je – oním rozhodujícím prvkem. Totéž lze prohlásit o suplementech. Doplňkové proteinové nápoje mohou u hardgainerů způsobit učiněné zázraky, kdežto průměrní kulturisté vystačí s normálním jídlem a koktejlem po tréninku.

Jako závěrečnou tečku použiji výrok vzpěračského šampióna Valentina Christova. Vystihuje totiž podstatu a nezáleží na tom, že byl vzpěrač. Na otázku, co vedlo k jeho fantastickému světovému rekordu 245 kg v nadhozu z roku 1973, Valentin řekl: „Dřina, dřina, dřina, dřina a ohromná touha to dokázat!“ Tak jako řečený Kolumbus vyřešil problém postavení vejce na špičku tím, že jej maličko nakřápnul, není obecné pojetí kulturistiky kdovíjakou záhadou; člověk nemá přehnaně přemýšlet, ale jít do posilovny a poctivě trénovat!