Za Benem Weiderem

1. 3. 2009

S Benem Weiderem jsem se rozloučili prostřednictvím osobností světového bodybuildingu v obsáhlém článku Odešla ikona v čísle 3/2009 společné české a slovenské edice časopisu MUSCLE&FITNESS. Na tomto místě proto přidávám pouze několik drobných epizod ze svých vzpomínek…

Ještě začátkem 90. let, kdy začala série Olympií v Atlantě (stát Georgie), se mi dostalo pocty, která by jistě chytila za srdce každého fanouška bodybuildingu. Do redakce přišel dopis, že Ben a Joe Weiderovci si na společné fotografování do studia v zákulisí soutěže Mr. Olympia vybrali jednoho z vydavatelů 19 různých jazykových verzí mezinárodního titulu číslo jedna, MUSCLE&FITNESS. A byla to právě společná česká a slovenská edice – byl jsem to já!

Finance na cestu jsme si v průběhu roku našetřili. Se svým fotoaparátem značky Minolta jsem pak v prostoru vyhrazeném reportérům usilovně plnil políčka desítek diapozitivů a barevných i černobílých negativů. Dilema nastalo ve chvíli, kdy nadešla určená hodina, já měl odejít do zákulisí a postavit se po boku Joea, Bena, Rafaela, Doriana Yatese a dalších celebrit před objektiv Boba Gardnera. Jenomže dění na pódiu tehdy ještě bylo v plném proudu! Vzpomínám, že jsem váhal jen chviličku a moje novinářská vášeň slavila jednoznačný triumf. Zkrátka jsem zůstal v hledišti a dál jako o život mačkal spoušť. Když jsem se po ukončení programu podíval do prostor za jevištěm, už byly liduprázdné…

Na banketu mi pak Ben Weider neopomněl připomenout, že na mne marně čekali. Omluvil jsem se a snažil se celou situaci vysvětlit. Benova přísná tvář se vzápětí rozjasnila: „No problem, Ludovit. Jsi žurnalista, tvá práce má pro tebe přednost, a tak jsi se zachoval maximálně profesionálně.“ Od té doby jsem v komunikaci se sekretariátem IFBB při plánování mého přijetí vždy dopředu oznámil, kdy mám na Olympia Weekendu reportérské povinnosti, a požádal, aby brali do úvahy, kdy je jaká soutěž, kterou hodlám zachytit.

Program Bena Weidera býval pokaždé od rána do večera nabitý desítkami pracovních schůzek, oficiálních jednání i neformálních setkání. Jinak tomu nebylo ani roku 2008 v Las Vegas. Po 60 letech v čele IFBB a odevzdání žezla Rafaelovi Santonjovi zůstal Ben Weider ještě na čele IFBB Professional League. A ta je spolu s vydavatelstvím American Media (naším licenčním partnerem) v současnosti organizátorem Olympia Weekendu, takže neúnavný Ben měl i ve svých 85 letech práce nad hlavu. Protože to tak chtěl. Aktivita byla jeho životem, v jejím plném proudu se cítil jako ryba ve vodě.

Poprvé jsme se setkali na mistrovství Československa v kulturistice v roce 1969 v Brně, kde jako mladý student žurnalistiky jsem ním připravil interview. V průběhu dalších let jsem pak pro časopisy jeho bratra Joe Weidera a publikace IFBB posílal materiály o rozvoji a úspěších československé kulturistiky.

Během těch 49 let jsme s Benem byli v písemném styku, a musím říci, že komunikoval vždycky přátelsky, včasně a zdvořile. A v minulých 15 letech, kdy už vycestování na „Západ“ pro nás přestalo být problémem, se ani jednou nestalo, aby si na setkání se mnou na různých akcích nenašel čas. Velmi jsem si to považoval. A jsem nesmírně rád, že nehledě na velký věkový rozdíl jsem mohl patřit do okruhu jeho přátel. Jeho optimistická osobnost, lidská slušnost i dobré rady staršího a moudrého člověka mi navždy utkvěly v paměti.

Zpráva, že Ben Weider po náhlé nevolnosti a převozu do nemocnice zemřel, přišla z Montrealu tři týdny po našem posledním setkání na Olympia Weekendu 2008 v Las Vegas…

Všichni máme svoje chyby a slabosti. Ctižádostivému Benovi, pocházejícímu z chudobných poměrů, který vychodil jenom sedm tříd, a potom musel začít pracovat na živobytí, se rádo vytýkalo, že má zálibu ve vyznamenáních. Nuže, v průběhu svého dlouhého života jich dostal celkem 66, ale na jeho pohřbu v Montrealu po nich nebylo ani stopy. Rozloučení za účasti tisícovky truchlících hostů bylo prosté, až puritánské, a vrhlo světlo na méně známé stránky Benovy osobnosti. Bývalý premiér province Quebec, Lucien Bouchard, například ve své řeči vysoce ocenil charitativní činnost Bena Weidera, který svoji celou sbírku napoleonských relikvií věnoval Montrealskému muzeu krásných umění. Další příznačná okolnost: Rodina Weiderů je židovského věrovyznání, ale na pohřbu vystoupil třeba i katolický kardinál Jean-Claude Turcotte, který připomenul, že Ben poukázal značnou sumu na opravu oltáře Panny Marie v místní katedrále…

Čest jeho památce!