O slušnosti

4. 5. 2009

K napsání tohoto textu mne přivedla jedna jízda ranním vlakem z Břeclavi do Brna. Do kupé, kde jsem seděl sám, vešel mládenec tak 17letý, se sluchátky na uších, svalil se bez pozdravu na sedadlo a zavřel oči.

S podobným jevem se potkávám často, dokonce v posilovně: někteří hoši umějí přijít a beze slova začít cvičit; jediným ústupkem etiketě bývá zamumlané slůvko „Zdravím…“ nebo „Dobrý…“ Jde o elementární slušnost, a nechám-li bokem vybroušenou etiketu pana Špačka, o zásadní úctu a chování člověka k ostatním. Starší lidé, zdá se, tuto schopnost ještě neztratili, zato mládež snad pokládá slušný pozdrav za cosi pod její důstojnost, čím by si pošramotila pracně (a chatrně) zbudovanou image. Někdy si myslím, že to prostě neumí, a/nebo se stydí. Každopádně, je-li pozdrav a žádost o dovolení přisednout pod úrovní mnoha týnejdžrů, je to úroveň hodně nízká…

Pojďme ke sportu. Tady slušné, navíc už názvem sportovní až gentlemanské chování, z opačné strany hrubost, vídáme u skvěle placených fotbalistů a hokejistů. Pravidla nařizují, aby si na začátku a na závěr podali ruce, ovšem plivání, pokřikování, rvačky a zákeřné útoky zezadu sotva lze svádět na důležitost zápasu v boji o ten či onen pohár, potažmo titul. Viděli jste hulvátské chování třeba v atletice, cyklistice či lyžování? Možná je hrubost výsadou kolektivních sportů, kde někomu prostě ujedou nervy, jsou to rovněž sporty kontaktní, tam k ní dochází nejčastěji. Mohu vzpomenout na svoje začátky v Sokole, kde nás dobrovolní cvičitelé cepovali nejen tělesně, ale vyžadovali maximální poslušnost, kázeň a disciplínu, jinak následoval trest nejhorší – vyhození ze cvičení. Pak ve vzpírání, kde jsme všem museli vykat a žádat o svolení dotknout se činky…

Co powerlifting či bodybuilding? Dříve označovaná „Zlatá éra“ bodybuildingu se mimo jiné vyznačovala kamarádstvím, borci spolu trénovali, nacvičovali sestavy, chodili na jídlo i za zábavou, a poté proti sobě bojovali na pódiu. Vezměte Arnolda a Sergio Olivu. Ačkoliv Arnold uznal, že na Kubánce použil psychologické triky, nikdy – mohu-li soudit z článků v časopisech – o něm nemluvil zle, nehaněl ani nepomlouval, a totéž Sergio. Ono to nic nestojí, myslet si co chcete, ale veřejně říct, že váš soupeř je báječný borec a šampión. Na fotografii z Mr. Olympia 1969 vidíte, jak Arnold poražený Olivou v sobě našel sílu na úsměv a podání ruky vítězi. Později, když začalo jít o velké peníze, už na sebe kulturisté začali nevražit (s nástupem internetu se v tomto směru „vyznamenali“ zejména Shawn Ray, King Kamali nebo Nasser El Sonbaty).

Slušnost člověka šlechtí, a nemusí hned mít modrou krev. Slovo šlechtic je od slova šlechetný a pravého šlechtice jeho původ zavazoval chovat se šlechetně a spravedlivě. Cože to zpívali Voskovec s Werichem? Že šaty dělají člověka? Jenže co je to platné, když do kupé přistoupí nevychovanec v obleku!