Arnold: Kurt Marnul (7)

Průkopník kulturistiky v Rakousku Kurt Marnul se narodil 30. května 1929 v Grazu a strávil tam celý život; nebýt jeho, pravděpodobně bychom Arnolda-kulturistu neměli. (Ale kdo ví…).

Když byly Arnoldovi tři roky, Marnul právě vzpíral pod vedením Helmuta Knauera (nar. 1913), bývalého pilota RAF, v klubu AC-Vorvärts Graz. S kamarádem Josefem Aspanem přešli od roku 1953 na bodybuilding, ale teprve v roce 1958 Marnul uvedl do provozu posilovnu Athletik Union Graz na stadionu v Liebenau, společnou pro vzpěrače i kulturisty (tvrdí, že byla první v celém Rakousku), a v polovině 60. let vyrobili s Arnoldem podle obrázků v amerických časopisech posilovací stroje.

Jako čtyřnásobný mistr Rakouska (1961 až 1964) měl Marnul obsadit 4. místo na Mr. Universe 1961. Nějakou dobu jsem nad tím dumal. Pak jsem náhodou získal kompletní výsledky FIHC Mr. Universe ve Vídni a hle: Marnulovo jméno je na 13. místě ! (1. Tommy Kono, 2. Bill March, 3. Guy Mierczuk, 4. El Guindi, 5. Louis Martin atd.). Souběžně taky vyhlašovali FIHC Mr. Europe a tam byl Marnul sedmý. V sále toho dne údajně seděl čtrnáctiletý Arnold… V roce 1962 Marnul získal titul Mr. Herkules v bodybuildingu i powerliftingu, roku 1965 měl zvítězit na mistrovství Evropy (aspoň tak uvádí na svém webu). Jeho míry z roku 1964: biceps 47 cm, hrudník 131 cm, pas 78 cm, stehno 64 cm a lýtko 41 cm.

V šestašedesátém vytvořil Kurt Marnul evropský rekord v benčpresu 220 kg ; o rok později přidal 5 kg a měl to být rekord světový (pořadatele ani výsledky nemáme k dispozici), na váhu těla 90 kg je to však výkon velmi kvalitní. Špatný není ani dřep 200 kg a mrtvý tah 250 kg. V 72 letech (roku 2001) měl ještě vyhrát mistrovství světa seniorů v benčpresu, když zatlačil 145 kg; výsledky jsem našel, Marnulovo jméno tam ale nikde není…

Své povolání udal jako „přednášející“ na Karl-Franzen-Universität Graz, obor nebo předmět ale nezmínil; v textu referátu z novin Die Kleine Zeitung o soutěži v Grazu 1964 stojí, že byl „baupolier,“ což bych opatrně přeložil jako polír čili mistr na stavbě.

Odkud čtyřikrát rozvedený playboy získával peníze na luxusní automobil, motocykl, módní ošacení a další výdaje, netuším. Byl to nicméně švihák, rád nosil bílé džíny a brýle se žlutými skly, a když projížděl v renaultu Florida Grazem, dámy z něj nespouštěly oči. Kromě tréninkových rad poskytl Arnoldovi vzor hodný napodobení, takže kluk Arnold chtěl být jako Marnul.

Arnold měl ovšem i další plány, a hned první den prý Marnulovi řekl: „Jednou budu vítěz Mr. Universe.“ Také trénoval šest, někdy sedm dnů v týdnu po třech hodinách, a za čtyři roky nabral 20 kg čistých svalů. Arnoldovy pokroky trenéra zaskočily, stejně jako první příznaky sklonů k nesportovnímu chování. Všiml si rovněž, jaké měl Arnold břicho: „Lidé mají většinou na břiše tři řady svalů, ale Arnold měl jen dvě. Ať dřel jak chtěl, nemohl se té třetí řady domoci, a tak při pózování držel předloktí napříč přes břicho.“

„Viděl jsem, jak kluk chtěl jít výš a výš. Kdyby záleželo jen na něm, vzal by si snad činky do postele,“ říká Marnul. Podle Maurera i Helmuta Cerncice byl Arnold ochoten zajít ještě dál: „Pokud by mu někdo řekl, aby kvůli velkým svalům snědl kilo sraček, udělal by to.“

Arnold byl tenkrát v takové situaci, že si ani nemohl dovolit koupit večeři, a tak jídlo po tréninku mnohokrát obstarával právě Marnul – a taky svěřence po večerním tréninku vozíval domů na motocyklu. „Arnold často ve sprše jásal nadšením, dokonce si zpíval,“ dodává Marnul. „Chvíli trvalo, než jsme na to přišli: Byl šťastný asi kvůli teplé vodě, kterou doma neměli.“

Na soutěži o Pohár časopisu Tréner v 70. letech v Púchově: třetí zleva Kurt Marnul, čtvrtý Karl Kainrath, mistr světa z roku 1970. Oba v Grazu učili trénovat mladého Arnolda…