Vertikální neschopnost

Nedávno na mne volal jeden známý: „Kam letíš? Jiní taky spěchali a už nejsou mezi námi!“

Pravdou je, že chodím rychle, už ze zvyku, autem nejezdím skoro vůbec, zato běhám (jako škeble se zlámanou nohou). Od úvahy nad zpomalením některých činností s věkem jsem dospěl až k otázce, co se změnilo od doby, kdy jsem ještě nevypadal jako starší? Dávno předtím, než jsem zkasíroval penzijní připojištění? Je to o svislém čili vertikálním směru, něco jako trend stále nahoru, který se jednou nutně zastaví a obrátí opačně, nebo prostě zamrzne na fleku. Začal jsem si vybavovat věci převážně fyzického charakteru, na které už nemám, přestože dříve patřily mezi běžné až automatické, a sestavil jsem takový seznam, vypisující příklady vertikální nemohoucnosti postaršího sportovce.

*Bývaly doby, kdy jsem na kole vyšlapal nebo i vyběhl (vysprintoval lze říci) téměř jakýkoliv strmý kopec okolo svého bydliště. Udýchal jsem stoupání a zvládly to i nohy. Když to zkusím dnes, mám dojem, že dostávám infarkt a okamžitě brzdím.

*Bývaly doby, kdy jsem bez rozcvičení nadhodil 100 kg. Nic moc, ale taky ne málo. Zvedání činky rovně nad hlavu kvůli bolestem ramen a zad už léta nedělám.

*Jako mladý gymnasta jsem udělal přítah na hrazdě s následným zvednutím těla až do podporu, byl to takový shyb až nad hrazdu, kterou nahoře máte ve výši boků, krásně plynulý tah silou, a totéž na kruzích i na bradlech. Bez komentáře.

*Nebylo jich mnoho, ale nějaké ano: Mojí silnou stránkou bylo břicho. Uměl jsem perfektní přednosy ve visu na hrazdě, v podporu na gymnastickém koni a taky v podporu na prstech rukou na podlaze. A v tomhle přednosu jsem silou břicha vytáhnul nohy až k čelu a chvíli tak vydržel, případně jsem udělal pár opakování. Škoda, že nemám fotku jako důkaz. Vzorem mi byl jugoslávský gymnasta Miro Cerar, jehož jsem v této pozici viděl na obrázku v časopise Stadion. Dneska ten přednos na zemi udržím 0,12 sekundy a dost.

*Kdysi jsem s rozběhem přeskakoval plůtky a branky, ty nižší s odbočkou, ty vyšší s výmykem a nohama vzhůru. Dnes ploty obcházím a branky raději otevírám.

*Kvůli poklesu obsahu vody v meziobratlových ploténkách páteře dochází ke zmenšování výšky člověka. Není proti tomu obrany a musíme to přijmout.

*Bývaly doby, kdy jsem ze sedu na zemi svedl vyšplhat bez přírazu po laně až na konec, myslím, že do výšky čtyři metry; bez přírazu znamená jen rukama, s přehmatáváním jedné přes druhou. Smím se vymluvit na to, že nemám k dispozici žádné lano?

*Ještě jednou břicho. Při zvedání napnutých nohou ve visu jsem pohyb běžně dotahoval až po kontakt špiček s hrazdou, nyní považuji za úspěch dotek kolen o hrudník.

Vyjmenoval jsem pár příkladů (jistěže ne VŠECHNY) vertikální neschopnosti pozitivní čili nahoru, co však opačně? A hle, klidně udělám předklon s napnutýma nohama a dlaněmi na podlaze. Zdá se, že bývalé klady jdou do mínusu? Nebo že tělesně jsem na tom stejně, jenom hůř? Tak si to přeberte…