Nepřiměřená námaha
l text: JOSEF ŠVUB
Bohužel ještě hodně lidí – z toho nejvíce žen, méně už mužů – si plete posilovnu s rekreačním zařízením. Přicházejí buď na zkoušku, nebo s výrazem naznačujícím „První krok jsem udělal-udělala, a teď kulturistiko ukaž, co umíš!“ Jestliže zahájí cvičení sami, z důvodů neznalosti problematiky netrvá jejich trénink dlouho, snad měsíc. Svěří.li se do rukou trenéra či instruktora, jsou záhy postaveni před nezvyklý úkol – musejí se namáhat. Každý kondiční i soutěžící kulturista, muž nebo žena, musí zámek k očekávaným výsledkům odemykat klíčem námahy. K jakémukoliv zlepšení se musíte dopracovat, a tohle je váš návod: práce=námaha. Někdy ovšem je námahy příliš.
Tomáš a jonáš
Exempla trahunt, říkají latiníci. Stálí členové posilovny v Třebovicích si už zvykli na to, že každý druhý den navečer přicházejí trénovat dva kamarádi, Tomáš a Jonáš. Tom měl dva metry a 100 kg, jeho kolega byl o dvě hlavy nižší a úplně propocený vážil 70 kg. Tihle dva postupovali podle téhož rozdělení partií, dělali stejné cviky – Jonáš s lehčími váhami – a mohutně jeden druhého povzbuzovali, verbálně i rukama, dopomocí tlakem či tahem za činku, kladku nebo přístroj. Jejich intenzita byla ohromná a obdivuhodná. Zbývá dodat, že Tom se věnoval kulturistice 10 let, Jonáš cvičil sotva rok. So far, so good, říkají Američané. Kdyby si však nějaký pozorovatel dal práci, zjistil by u nich zajímavé poznatky. Předně, Jonáš vždy opouštěl posilovnu na pokraji zhroucení, oblečení mohl ždímat a jevil všechny známky fyzického vyčerpání. Tom na druhé straně býval rovněž unavený, ale mnohem méně. Asi po dvou letech společného tréninku, to za druhé, zůstával rozdíl mezi postavami obou stále stejný. Zatímco Tom zesílil, zahustil svalstvo a zúčastnil se soutěže, Jonáš vypadal šlachovitě a jaksi vyždímaně. Učiňme závěr. Tomáš jako vyspělý a lépe vytrénovaný sportovec z namáhavého a nadmíru intenzivního tréninku prospíval. Přítomnost partnera mu umožňovala záchranu při těžkých vahách a dodatečné přetěžování svalů vynucenými opakováními. Oproti tomu Jonáš (málo zkušený kulturista) se nacházel ve stavu permanentního přetrénování. Tím, že opakoval stejné dávky sérií, stejné cviky i počty opakování jako starší kolega, svoje svalstvo spíše ničil než stimuloval. Navíc u něho s nárůstem únavy docházelo ke zhoršování techniky, čímž veškerá námaha přecházela ze svalů na šlachy a klouby. Možná byl o něco silnější, šlo však o pseudo-sílu, neboť nebyl zvyklý pracovat sám. Původní obdiv nad zápalem a intenzitou obou mladíků můžeme zredukovat na podiv, že Jonáš s takovými výsledky u tréninku vydržel!
Námaha je jako lupa: při čtení pomůcka, se slunečním paprskem ničíci žár.
Pokud se Jonáš domníval, že to tak má být, vy si to nemyslete. V jeho případě nepřevážily klady partnerského cvičení nad zápory: nehledě na příliš vysokou frekvenci tréninků měl dělat snad jen polovinu sérií a už vůbec ne den za dnem vražedná vynucená opakování, daleko za bod normálního selhání svalů. Ti kulturisté, kteří nejen prohlížejí, ale také čtou MUSCLE&FITNESS, mají dávno jasno – jelikož se každé opakování libovolného cviku skládá z pozitivní (zvedací) a negativní (spouštěcí) části, jednoduché selhání přijde tehdy, když už vlastní silou a v dobré formě nedokážete provést úplné opakování dolů a nahoru. Povšimněte si tučně zvýrazněných slov vlastní silou (= bez dopomoci partnera) a v dobré formě, tedy v určitém tempu, bez souhybů těla, odrazů a hmitů. Takové ukončení série je vhodné pro začátečníky, rekreační cvičence a kulturisty, usilující po přestávce o znovuzískání formy. Trénink až za bod selhání – čili do stavu, kdy sami nezvládnete ani půl opakování, užijete dopomoc nebo snížíte váhu – náleží vyspělým, zkušeným a psychicky odhodlaným kulturistům (Jonáš musel být nejen odhodlaný, ale maximálně otrlý!). Ještě jinak. Cvičíte-li sami, ukončíte sérii kvůli vyčerpání svalů a v souladu se svojí vůlí, je to vaše rozhodnutí. Trénink s dopomocí a vynucená opakování nadmíru stresují a šokují jak svaly, tak nervovou soustavu, neboť již sérii prodlužujete mimo rámec dobrovolné námahy – jste cizí silou taženi dál.
Přiměřená, pečlivě dávkovaná námaha – ve smyslu úměrného fyzického výkonu, popsatelného jako „dobrovolné úsilí v mezích schopností“ – je onou hodnotou, kterou musíte v každém tréninku zaplatit. Na rozdíl od Jonášovy dřiny se někteří cvičenci námaze brání a předstírají, že cvičí, ovšem to nemá logiku a obojí je chybné. Do fitness-centra nebo posilovny chodíte za určitým cílem. K němu dospějete prací, která musí být namáhavá, aby vyvolala požadované změny, a současně zábavná, abyste z tréninku měli potěšení. Trénujte podle svých schopností a radost z výsledků se zákonitě dostaví!
