Surfování na vlně nostalgie (6)

Josef Švub, Na Skále 1972.

Ze vzpírání, jež jsem dělal logicky (přece síla + svaly), ale spíš bokem, čehož dodnes lituji, dám k dobru dvě příhody. Jestli vám přijdou k smíchu, je to OK, pokud ne, taky. První spadá snad do doby před vojnou. Jak možná víte, vzpěrači se před utkáním váží – a to nazí. Když na mne přišla řada, šel jsem v trenýrkách na váhu. Rozhodčí řekl, abych si trenýrky sundal, že regule jsou stejné pro všechny. Učinil jsem tedy žádané a přituple čekal na zvážení s trenýrkami v ruce. Všichni kolem se rázem rozřehtali a já netušil proč. Pak mne nějaký dobrák upozornil, že dotyčné trenýrky musím odložit mimo váhu!

Podruhé jsem se někdy po vojně uvedl v trhu. Tuším, že šlo o druhý nebo třetí pokus s 85 kg. To už jsem znal styl do dřepu, větší sílu jsem však cítil v nůžkách. Zatáhl jsem, šel dolů a vytrčil pravou nohu dozadu. Váha vylétla do vzduchu, paže se však prolomily v loktech a tak jsem ji instinktivně, jako ze zvyku spustil za krk. Představte si, jak ve výpadu, s jednou nohou vepředu a druhou za tělem, držím širokým hmatem za krkem 85 kg činku. Publikum, skládající se z trenérů a závodníků, ztuhlo. Nějak se mi podařilo vstát, a když už jsem byl v tom, napůl tlakem a napůl výrazem jsem činku dostal nad hlavu. Myslím, že jeden nebo dva lidé mi zatleskali, ostatní se smáli nebo kroutili hlavami, protože něco podobného jaktěživo nespatřili. Vypadal jsem asi podobně jako Jurij Vlasov (viz snímek), jen ve výpadu.

Už po několikáté mne mrzí, že jsem se nestaral o fotky… Mám jen nějaké z tréninku benče, když jsme do vzpírárny zanesli naši lavici a lebedili si na opravdové soutěžní čince…

(Pokračování)

Dřep v posilovně  Na Skále.

Ve vzpírárně.

Benč ve vpírárně.

Vzpěračský fenomén Jurij Vlasov.