Surfování na vlně nostalgie (4)

Házecí plácek

Navíc se v roce 1962 hrálo MS v Chile a naše mužstvo skončilo druhé – s hráči jako Masopust, Lála, Popluhár, Kvašňák a dalšími. Byla to báječná vášeň, nikoliv nějaká obyčejná čutaná, alfa i omega života (kdepak škola!), ale kolektivní sport mi neseděl a na regulérním hřišti jsem si připadal ztracený. Znal jsem přirozeně kluky „rozené lídry,“ většinou střední útočníky, kteří potom tvořili kádr mladé Lokomotivy Č. T. Fotili jsme se jen jednou, po nějakém větším městském mači, a já měl na oku flek od špinavého míče, s nímž jsem se za celé utkání potkal asi třikrát – s 22 hráči na hřišti jsem to neuměl.

Dnes je v tom místě parkoviště za Kulturním centrem a kinem Svět. V tomhle bijáku jsem asi 15krát viděl stěžejní film svého mládí, Perný den s Beatles a magickými písničkami, které – vedle písní ze Semaforu (pořád znám nazpaměť Árii měsíce i s refrénem la-la-la) určily moje hudební směřování na léta dopředu. Druhý film s podobně emočním dopadem byla Zemanova Cesta do pravěku (viz archeologie), pak Poklad na Stříbrném jezeře (nutná dávka romantiky)a čtvrtý Romulus a Remus; tam už byly ty osudové svaly.

Mojí další aktivitou se stalo vrhání, teda ne kostek či vrhcábů, ale koule. Někde jsem přišel ke 4 kg ženské kouli, ale mně stačila. Na prostranství před domem jsem narýsoval kruh o průměru 2,13 metru a už to lítalo (jak kdy).

Parry O´Brien

Techniku jsem okopíroval z fotek tehdejšího šampióna Parryho O´Briena z časopisu Stadion (zjistil jsem právě, že v roce 2007, v 75 letech Parry bohužel zemřel), z našich zrovna kraloval Jaroslav Šmíd. Vcelku jsem ten klouzavý zádový styl zvládl a využíval v tělocviku až do vojny. Jenže mi chyběla výška, váha a síla, protože čtyřku jsem dopravil za 13-14 metrů, stylem hodu rozmachem jako s diskem ještě mnohem dál, zato mužská sedmička byla příšerně těžká a trápil jsem se pod 10 metry.

Taky jsem poznal, jak se lze každodenním tréninkem snadno „přeházet,“ a totéž platilo i pro jiné technické sporty jako stolní tenis nebo fotbal. Čím déle a častěji jsem nacvičoval techniku, tím to bylo horší.

Věřte nebo ne, uměl bych to i dneska: kouli zaklesnout do důlku mezi čelist a rameno, předklonit se na pravé noze, druhou špičkou poklepat o zem, rychlý sun nazad, otočka trupu, přeskok na přední nohu, výbuch a vrh dalekovysoko – čím výš, tím dál koule doletí…

Pokračování)

Partie Česká Třebová