Jak to bylo kdysi: Tommy Minichello (2)

HARRY Schwartz

V roce 1957 jsem pracoval jako operátor IBM pro banku a trénoval v American Health Studios na 833 Sixth Avenue (o pět let později tady budu mít vlastní posilovnu). Jednoho dne jsem uviděl v novinách inzerát – do New Yorku přichází Vic Tanny Gym System. Vic byl úspěšný byznysmen v oboru tělocvičen a na Západním pobřeží už měl 35 fungujících klubů. Nyní chtěl rozšířit svá působiště na východ a vybral si oblast Plainview na Long Islandu. Sjednal jsem si schůzku s jejich prodejcem číslo 1, Harrym Schwartzem. Po důkladném pohovoru jsem se rozhodl zanechat nudné práce v bance a začít novou kariéru. Měl jsem docela kliku a Harry se mnou pracoval na prodejích a managementu.

ABE GOLDBERG hrudník z boku

Po čtyřech letech jsem měl šanci navštívit soukromý kulturistický klub – Abe Goldberg´s Empire Health Studio. Poprvé jsem o Abeovi slyšel jako školák na jaře 1945. Byl jedním z nejlepších kulturistů konce 30., 40. a raných 50. let m.s. Vyhrál několik velkých titulů a jeho posilovna byla na druhém poschodí domu na Clinton Street. Bydlel jsem tenkrát v Ozone Parku v Queens, jen pár bloků od Brooklynu. Jednoho dne jsem dojel metrem na Manhattan a vešel do Goldbergova gymu. Viděl jsem tam všechny špičky té doby – Angličana Rega Parka, Marvina Edera, Artie Zellera, Bruce Randalla, Dave Shepparda a Leroye Colberta. Posilovna byla bez klimatizace, zato všude ležely činky, jednoručky, lavičky a u stěn nějaké kladky.

DAN LURIE „Srdce z ocele“

Dojíždění na Manhattan se nevyplácelo, takže jsem začal navštěvovat posilovnu Dana Lurieho. Byla na Pitkin a Rockway Avenues v Brownsville, jen minuty od Ozone Parku. Když jsem stoupal po schodech, slyšel jsem z rádia silný hlas zpívající operní árii. Dveře byly otevřené a zpěvákem byl sám Dan. Jakmile mne uviděl, zeptal se: „Co pro tebe mohu udělat, hochu?“ Řekl jsem, že chci u něho trénovat a on mne pozval do své kanceláře. Odtud jste mohli přehlédnout celou posilovnu a nikdo nemohl proklouznout bez toho, že by jej Dan zahlédl. Mezi činkami jsem poznal dva masivní chlapy. Později jsem se dozvěděl, že jedním byl Walter Bookbinder, druhým návštěvník z Kalifornie Bob McCune, silák, jenž mezi prvními vytlačil vleže 180 kg. Walter zase dělal bicepsové zdvihy jednou paží se 45 kg jednoručkou. Oba se stali profesionálními wrestlery, McCune pod pseudonymem Lord Carlton a Bookbinder jako Ray Thunder.

Ray Thunder

Dan mi vysvětlovat systém placení, když do šatny zamířil jakýsi chlapík. Dan jej zavolal se slovy: „Kde jsou peníze, co mi dlužíš za telefon?“ Chlápek vypadal zmateně a řekl: „Jaký telefon?“ Na to Dan: „Ten, co jsi měl asi před měsícem. Půjčil sis ode mne niklák a ještě jsi ho nevrátil!“ Muž sáhl do kapsy, položil niklák na stolek, kouknul na Dana a řekl „Díky.“ Danny strčil minci do kapsy a pravil ke mně: „Podívej, chlapče, tohle si navždycky zapamatuj. Pomůže ti to později v životě – byznys je byznys!“

(POKRAČOVÁNÍ)