Dámy a pánové, stačí, když vstoupíte do průměrného českého nebo slovenského fitcentra a důkladně se porozhlížíte, kolik lidí jak cvičí – ani ne z pohledu, zda technicky správně nebo nikoliv, spíš s důrazem na kritéria intenzity. Lehko pak zjistíte, proč je tolik cvičenců dlouhodobě nespokojených se svými výsledky. Tím podstatným klíčem (kromě dalších, jako jsou třeba kvalitní výživa a přiměřená regenerace) je totiž kvalita tréninku, v níž má nezastupitelnou roli právě intenzita.

Není proto náhodou, že už v čísle 6/2013 našeho měsíčníku jsme této problematice věnovali obsáhlý článek, v němž jsme v interpretaci světových expertů (Jim Stoppani a Joe Wuebben z redakce M&F USA) přiblížili sedm technik k navýšení intenzity. V poněkud odlišném stylu, ale se stejně cenným obsahem, shrnul pak svoje dlouholeté zkušenosti na podobné téma v článku Nezlepšujete se? i náš zkušený publicista Josef Švub.

Nu a v čísle 7/2013 společné české a slovenské edice časopisu MUSCLE&FITNESS jsme tuhle stále aktuální tematiku posunuli do oblasti vrcholového sportu, kterou představuje profesionální soutěžní bodybuilding. Což ovšem neznamená, že byste měli mít ambice stát se vítězem Mr. Olympia, nýbrž abyste se mohli poučit z poohlédnutí našeho amerického kolegy Juliana Schmidta. Ten popisuje a analyzuje přínos, který v tomto směru znamená osobnost, výsledky a přístup 6násobného vítěze Olympie Doriana Yatese a systému Heavy Duty v jeho modifikované aplikaci. Prostudujte si pozorně článek, jež začíná na str. 30.

S Dorianem se známe od roku 1992, kdy v Helsinkách vyhrál svoji první Olympii. (A já, po koukání pouze na videu, jsem v zastoupení právě vzniklého česko-slovenského M&F konečně na vlastní oči shlédl svou první Mr. O. Od té doby – kdo by se tím rád nepochlubil – jsem pak komentoval a fotografoval rovných dvacet Olympií…)

Možná zajímavý doplněk k vztahu Dorian Yates–Mike Mentzer, o němž se dovíte víc v článku. Dřív než Dorian začal v roce 1983 seriózně trénovat, prostudoval všechny relevantní tréninkové metody a silně inklinoval k Heavy Duty, propagovaném Mentzerem. Její podstatou bylo minimum sérií a tréninků, ale s maximální intenzitou. (V té době většina profíků trénovala šestkrát týdně, někdy i dvakrát denně, na svalovou partii dělali kolem 20 sérií.) Dorian začal trénovat čtyřikrát týdně a na velké partie absolvoval pouze 3 cviky po 3 sériích. V průběhu let redukoval počet pracovních sérií pro svalovou skupinu na dvě a po Olympii 1992 dokonce na jednu. A ve všech článcích nezapomněl připomenout vliv Mentzerovy filosofie na jeho tréninky. Jak však připomíná můj kolega Peter McGough (bývalý šéf M&F USA, ale původně Dorianův britský krajan), vztah Mentzer – Yates nikdy nebyl v poloze učitele a žáka. Dorian si všechny tréninky a výživu plánoval samostatně a v některých aspektech byli s Mikem i v rozporu.

Mentzer zemřel v roce 2001 jako 49letý; Yates (51) dnes vypadá stále ve slušné formě, má firmu se suplementy a úspěšně podniká na mezinárodní scéně. Bývá mu vytýkáno, že kdysi estetickou závodní kulturistiku změnil na extrémně hardcore. Něco na tom bude. Každopádně, málokdy jsem viděl profíka, jenž by svůj genetický potenciál naplnil na 100 %. Dorian to dokázal a v tom bych ho klidně srovnal i s těmi největšími sportovci i v širokém spektru olympijských odvětví.

Úspěšné intenzivní tréninky vám přeje

 

 

 

…a na Olympia Weekendu 2012 v Las Vegas. foto: RUŽENA MAJOROVÁ