VELKÁ SELHÁNÍ A PROHRY VZPĚRAČŮ SSSR

HRY OLYMPIÁDY 1964, TOKYO

Jurij Vlasov vs. Leonid Žabotinský

ŽABOTINSKÝ

Byla to ojedinělá událost v historii olympijských her, kdy vzpěrač ustavil dva světové rekordy a přesto prohrál. Vlasov byl lépe připravený než Žabotinský, a přece jediná chyba v nadhozu rozhodla o jeho porážce. Tady je třeba zdůraznit, že soutěže nevyhrává počet rekordů, ale konečný výsledek. Taková oštěpařka Gorčaková hodila v kvalifikaci světový rekord 62,40 m, na hrách dosáhla hodu o 5 m kratšího a skončila bronzová.

Vlasov v knize “Spravedlnost síly” napsal: “V tom roce šel trénink špatně. Od března do července jsem trénoval s teplotou 37,5 stupně. Kupodivu jsem vyhrál mistrovství Evropy. O nemoci jsem nikomu neřekl, nemám ve zvyku hrát si na mučedníka.” A. Medvěděv: „Vlasov si myslel, že je nejchytřejší. Nikdo neměl uhodnout, jak je na tom se silou. Žabotinský zase hrál svou hru. Jednoduše si Vlasova spočítal a představil si, jak si povede na prkně v Tokyu. A staral se, aby nikdo netušil, jak je na tom se silou on.“

217,5 KG

Vlasov trénoval a čekal na sílu, Žabotinský sílu neskrýval, i když vystupoval na 75% možností. Vlasov chytračil a Žabo mu odpověděl stejně. Vlasov byl samolibý a plný otázek, jestli získá potřebou sílu, kam ta síla půjde a zdali se nepomýlí v plánech. Chytrý a lstivý Žabotinský si přečetl jeho knihu “Překonat sám sebe” a vše mu začalo být jasné. Vlasov znal Žabotinského špatně. Viděl jej jako prosťáčka, jenž si neklade rostoucí cíle, přízemního chlapíka, který umí jen zvedat železo. Žabo se však před Tokyem stal Leonidem Ivanovičem. Žili v něm dva lidé, prostý a ambiciózní. Zvenčí se zdálo, že jej půjde lehko zvládnout, ale vedle obvyklých žertů už uměl dlouhodobě plánovat. Ti dva byli úplně jiní, nejsilnější ze tří miliard lidí na planetě.

Vlasov žil svými myšlenkami a na ostatní neměl čas. Oproti tomu Žabo byl mimořádně družný a přátelský, a k roku 1964 jej lidé měli stejně rádi jako Vlasova. Vlasov přitahoval lidi svou ojedinělou harmonií: fantastickou silou a inteligencí, krásou těla i vzděláním… Žabotinský vypadal více vzpěračsky, jako veliká hora masa. Vlasovovi všechny tyto vlastnosti bohatě stačily, aby vyhrál OH 1960, ale za čtyři roky už to bylo málo.

FINÁLE

Světové rekordy, ustavené 45 dnů před olympiádou, nesvědčily jenom o jeho nezměrné síle. Prozrazovaly jeho úzkost. “Žabotinského to zarazilo, ale to bylo součástí mých plánů,” napsal. “Soupeře je nutné lámat, aby nevěřil svým schopnostem,  aby měl strach z boje, znervózněl a ztratil sílu.” S odstupem času lze rozpoznat Vlasovovu hlavní chybu: hrál s Žabem dámu a ten se nenechal chytit. Ano, na desce v Tokyu hráli oba bohatýři stejnými figurami, ale podle úplně odlišných pravidel. Chtěl Vlasov na Žabotinského zapůsobit? Chtěl, a Žabo to věděl. Chtěl jej Vlasov snad vynervovat? Žabo předstíral, že je zmatený. A jeho trenérem byl A. Medvěděv. Vlasov si posteskl: “Medvěděv přestal soutěžit a začal vysedávat v sále CSKA. Sledoval moje tréninky, moji povahu i moje slabiny. Odkryl jsem se před ním, a on teď trénoval Žabotinského!” Zdá se tedy, že Vlasov prohrál ještě před hrami. Soupeř o něm znal všechno a on soupeře poznal až po soutěži…

NEMLUVÍ SPOLU ANI V ROCE 1983

Žabotinský věděl, že Vlasov hodlá po hrách od sportu odejít. A jak může odejít se svou ctižádostí? Tak, aby mu patřily všechny světové rekordy. Když tedy po tlaku prohrával o 10 kg, předstíral, že je zmatený. A Vlasovovi to neuniklo. Vzedmula se v něm síla a v trhu nasadl 162,5 kg, které však zvedl až napotřetí. Pak se rozhodl pokořit čtvrtým pokusem rekord 172,5 kg. Chtěl Žaba zdrtit dalším výsledkem, zapomněl ale, že síla není nekonečná. Činku vzepřel, měl rekord, ale na co? Byl Žabotinský zklamaný? Vůbec ne, naopak se radoval. Povedlo se mu zahnat Vlasova na samý pokraj síly a dost jej potrápit.

Rozdíl ve dvojboji se snížil na 5 kg. Z pohledu Vlasova nic nehrozilo, navíc jej Žabo informoval, že už víc nezvedne a chtěl po Vlasovovi totéž. Ten ale namítnul, že soutěží naposledy a má v úmyslu udělat něco s rekordem v nadhozu. Žabotinský nebyl žádný omezenec a Vlasova znal – jemný a slušný knihomol na takovou dohodu nepřistoupí. Když je opět dělilo 10 kg, Žabo přišel s další nabídkou: Aby Vlasov vyhrál podruhé.

Podle A. Vorobjeva zahájil Medvěděv taktickou hru. Na druhý pokus v nadhozu nahlásili 212,5 kg, které nic neřešily, a pak jej změnili na 217,5 kg. Žabo činku vytáhl a odhodil, prý jej bolelo rameno. Buď šlo o fintu, nebo se rozhodli hrát se zakrytými kartami až do konce. Nešlo však o chytristiku ani trik, vše bylo mnohem jednodušší. A Vlasov se taky rozhodl pro 217,5 kg, přesně podle své povahy neustupovat ani v drobnostech. Vlasov obří váhu nezvedl, odešel z prkna zničený a otrávený. Zato Žabo činku téměř triumfálně nadhodil! Odkud se vzal ten výbuch síly, byl přece zničený a neschopný bojovat? A tak se znovu potvrdila spravedlnost síly.

POKUSY: Vlasov vážil 136,4 kg, Žabotinský 154,45 kg. Neplatné pokusy jsou červeně, započítané do výsledku tučně.

Tlak Vlasov – 187,5 – 192,5 – 197,5 kg.

Tlak Žabotinský – 180 – 187,5 – 192,5 kg.

Trh Vlasov – 162,5 – 162,5 – 162,5 kg, (4. pokus 172,5 kg).

Trh Žabotinský – 160 – 167,5 – 172,5 kg.

Nadhoz Vlasov – 205 – 210 – 217,5 kg.

Nadhoz Žabotinský – 200 – 217,5 – 217,5 kg.

(pokračování)