Velká selhání a prohry vzpěračů SSSR: DAVID RIGERT
Velká selhání a prohry vzpěračů SSSR: DAVID RIGERT
Šestinásobný mistr světa a olympijský vítěz z roku 1976 o dvě další zlaté olympijské medaile přišel – v roce 1972 v Mnichově ustavil olympijský rekord v tlaku 187,5 kg a pak nezvedl základní váhu 160 kg v trhu. Byl z toho tak zklamaný, že si rval vlasy a tloukl hlavou o zeď, následně ze stresu a žalu zhubnul až na 78 kg. Objevilo se vysvětlení, že Rigert, velký sportovec, chtěl vyhrát krasivo. Jeho soupeři začínali v trhu na 140 – 145 kg a mohl nahlásit taky 145 nebo 150 kg, on však musel nasadit hned 160 kg (a nezáleží na tom, že držel SR 167,5 kg). A za druhé, prý za to mohou přehnané ambice tehdejšího hlavního trenéra Medvěděva. V jednom pozdějším rozhovoru Rigert zveřejnil jiné důvody: „U čtyřech z nás z národního týmu došlo k hromadnému výpadku, činka padala dozadu za hlavu. A nedávno vydal paměti člověk, který kontroloval technická zařízení olympiády. Napsal tam, že při kontrole prkna zjistil, že přední hrana byla o 4 cm výš než zadní – a to je při vahách naší činky hodně.“ K tomu dodám, že vláda NSR věnovala na výstavbu stadionu v Mnichově přes 1,3 bilionu marek…(a německá pečlivost dostala ťafku v podobě tohoto šlendriánu). Osm let poté v Moskvě byl nachystaný na 180 kg + 230 kg ve stovce. Nařízení, aby shodil 8 kg do limitu 90 kg kategorie zaplatil tím, že třikrát nedal možná až moc vysoký první pokus v trhu 170 kg.
O Rigertovi vyprávěl v roce 1974 zvláštní příhodu trenér Savický. Jednou v Šachtách přišel do tělocvičny, podíval se na činku – byla naložená 160 kg – a řekl „Tohle teď zvednu trhem.“ Vladimír Golovanov jej přesvědčil, aby udělal aspoň jeden trh s 90 kg, Rigert tedy činku zvedl a stál s ní bez hnutí 4 minuty. Pot mu stékal po čele a čelistech, ale držel. Pak trhnul 160 kg. Na otázku, proč to takhle udělal, odvětil: „Po barance v Mnichově se učím, jak se za každé situace dát dohromady.“
Rigert před olympiádou 1980 soutěžil v kategorii do 100 kg, kde neměl sobě rovného. Za čtyři měsíce musel shodil do devadesátky. Proč? Vedení sborné se usneslo, že kategorii do 90 kg pokryje Rigertem a stovku už někdo ze sborné vyhraje. Silného Bulhara Alexandrova jaksi nepočítali. Rigert se obhajoval tím, že už není ve věku, aby v tak krátké době shodil tolik váhy. Vítězství ve stovce zaručuje, ale jestli bude shazovat, nezaručuje nic. Šéfové říkali „Co ten Rigert pořád má? Je to borec jako málokdo. No nic, shodí, potrápí se v zájmu družstva a konec konců strany.“
Shodit 8 kg lze, ovšem dojde k narušení rovnováhy vody a soli. Pak začal vyčerpáním usínat i ve dne a přihlásilo se zranění pravé nohy. Rigertovi neklesla síla, ale začaly se trhat hamstringy, a s potrhanými hamstringy vzpírat nejde. Při rozcvičování cítil, že svaly odmítají poslouchat. Trhnul činku, vstal a podkolenní šlacha začala praskat. Věřil, že těch 170 kg aspoň jednou zvedne, ale nepodařilo se. Při prvním pokusu činku téměř vzepřel. Pak se v sedu začal stáčet doprava a musel ji pustit (viz foto č. 4). A podobné to bylo ve dvou zbývajících pokusech. Na otázku, co se stalo, odpověděl, že se mu trhaly ohýbače stehna a nedokázal provést správný výtah. Z neznámého důvodu Rigertovi nikdo nenabídl ani zrnko obyčejné kuchyňské soli. A potom ta dobrodružná taktika! Rigert neměl sebemenší důvod začínat na 170 kg. Vypadalo to však velmi efektně – všichni končili a kandidát na titul teprve začínal.
Jinak v kategorii šlo všechno šejdrem. Kdekdo očekával, že Alexandrov předvede super-výkon, ten však vzpíral mizerně. Co se týče Rigertova základu, jenom dva borci vzepřeli 170 kg, ne víc! Žádný senzační boj se nekonal a soupeři měli zůstat v klidu, navíc v kategorii nepadl ani jeden rekord.
(pokračování)
