VOJTA TRNKA: Kulturista pracující u hasičů si jde v 2020 pro IFBB Pro kartu

Vojto, nedávno jsi měnil práci. Nyní pomáháš lidem v Praze nejen jeho trenér, ale také jako člen hasičského sboru. Proč jsi změnil práci a jak zatím hodnotíš novou robotu? Je slučitelná s kulturistikou?

Vojta Trnka

Práci jsem změnil, protože bylo potřeba se posunout profesně někam dál. Mít určitou jistotu, ať už pracovní, tak finanční. Celý se to seběhlo v závěru celkem rychle a je ze mě hasič. Samozřejmě k tomu mám stále osobní klienty a jsem součástí trenérského týmu Hardcore Tréninků.

Jako hasič, i když pořád jako nováček, si myslím, že není na co si stěžovat. S klukama na stanici jsme si sedli. Je tam opravdu skvělá parta chlapů, tvořící silnej tým. Nečekal jsem, že mě to tak chytne. Co se práce a kulturistiky týče, dá se to sloučit dohromady. Člověk musí jen chtít a najít si ten svůj denní režim. Samozřejmě pokud je nějakej větší zásah a protáhne se to, člověk nestihne jíst na čas. Celé se to jen posune a spát se jde až když je vše ve mě. Není to procházka růžovou zahradou, ale dá se to.

Jaký zatím největší adrenalinový zážitek máš za sebou z nějakého výjezdu jako hasič?

Tím, že jsem u sboru teprve 4 měsíce, tolik se toho ještě nestalo, nebo jsem u případu nebyl přímo. Sem tam se jede otevřít byt ve kterém se najde mrtvá osoba. Při jednom nočním výjezdu chlapi tahali z Botiče pobodanýho člověka. Občas skočí někdo pod metro nebo pod vlak. Nic moc pěknýho. Každopádně můj zážitek je z požáru. Bylo to v ulici Jana Želivského, kousek od Ohrady. Požár pokoje. Zatímco dva „maníci“ hasili, bylo potřeba dostat ze zakouřeného baráku jeho obyvatele. Evakuovali jsme tenkrát 18 lidí. To vám zvedne trochu tepovku. Ten fofr, vidět na vlastní oči tu realitu a uvědomit si co by se stalo, kdyby tam nikdo z HZS nepřijel. Druhej zážitek je opět z požáru. Tentokrát z ulice Radlická. Jeli jsme na požár sauny v jednom hotelu. Na místě to vypadalo, že něco hoří v podzemních garážích, což není nikdy úplně dobrý, nakonec z toho byla jen ta sauna. Tam sem si vyzkoušel, že v opravdu zakouřeném prostoru je vidět velký prd. Práce hasiče při požáru se odehrává opravdu téměř poslepu. No mám se pořád co učit.

Vojta Trnka

Rokem 2019 jsi odstartoval svou snahu stát se IFBB PRO kulturistou. V roce 2020 v tom budeš pokračovat a já doufám, že úspěšně. No a otázka se vyloženě nabízí. Kdy a kde tě uvidíme letos na závodech? Kdy tě čeká soutěžní návrat?

Závodit mě uvidíte až na podzim. Výhledově se nabízí se ukázat na EVLS. Uvidíme zda se uskuteční. Bylo by to skvělé hlavně z toho fanouškovského zázemi. Ukázat se na domácí scéně před fanouškama. Každej kdo to zažil, potvrdí, že ta atmosféra domácího hlediště co řve vaše jméno, je nepopsatelná. No a dál bych se měl ukázat v říjnu v Maďarsku, Německu a možná Itálii. Uvidíme jak vše dopade. Bojovat o svoje místo v PRO divizi určitě bud.

S Jirkou Vackem, který ti pomáhá se soutěžní přípravou a zároveň jste přátelé, určitě musíte hodně plánovat. Snažíš se růst všude, nebo třeba tvoje vyhlášené kvadricepsy spíš brzdíte? Jaký je za tím myšlenkový pochod?

Snažíme se růst komplexně. Vršek těla pořád potřebuje ty nohy dohnat, to ale neznamená, že nohy zanedbáváme. Je u nich naopak prostor zaměřit se na kvalitu a detaily. Jirka ví jakým směrem se chcem ubírat. Má mě už v oku. Růst se snažíme pomalu pořád. Každopádně dopředu jde rozhodně kvalita než kvantita. Nechcem nic uspěchat.

Za poslední dva roky ses dostal ve své popularitě na úroveň největších osobností v české kulturistice. Lidé tě sledují, mladí chlapci ti naslouchají. Vnímáš nutnost prezentovat se v dobrém světle? Být jim vzorem, od kterého se naučí jen to dobré? Je to na tebe tlak?

Vojta Trnka

Já to tak nevnímám. Nepřipadám si, že bych patřil mezi ty velké osobnosti. Samožřejmě během minulých dvou let se spousta změnilo a ta fanouškovská základna se pěkně rozrostla. Za což jsem jim opravdu vděčný. To sebou nese samozřejmě určitou zodpovědnost. Sleduje Vás spousta lidí, kteří vám naslouchají. Tím pádem je potřeba mít určité vystupování. Nesnažit se vypustit každou kravinu, co internet nabídne. „Influenceři“ si dneska neuvědomují že to co vypouští na sociální sítě sleduje spousta mladých lidí, kteří to berou jako pravdu. A mnohdy co se někde dočteš, je jedna velká lež za druhou. Tím, že tě někteří mají za vzor, musíš se tak i chovat. Mít dobré vystupování, vlastní, ale racionální názor, zdravé sebevědomí a sebereflexi. Snažit se jim něco předat. Stejně tak jako dnešní profesionálové. PRO karta ze spusty z nich ty profíky nedělá. Ale to jak vystupují, chovají se a tak dále, to z nich dělá ty profesionály. Ke kterým lidi vzhlíží. Bohužel dnes takových osobností moc není. Rozhodně ne u nás.
Určitej tlak to sebou samozřejmě nese.

Profi karta je asi jasný cíl pro rok 2020. Máš však nějaké další cíle spojené s kulturistikou, o které se můžeš podělit? Bussiness, tvorba, nebo trénink s někým zajímavým…

Takový cíl pro rok 2020 je určitě přijít s vlastním merchem. Bude to hlavně v tom předzávodním období, aby fanoušci mohli být na tu sezónu správně naladěný. Mluvil jsem o tom i v posledním podcastu, rád bych si jel zatrénovat do anglie s Jamesem Hollingsheadem nebo Lukem Sandoem. Ale to se uvidí, jestli to vyjde časově a jestli mě práce pustí. Myslím, že by to byl motivační víkend jako blázen. Jeden z takových malých snů prostě.

Chtěl bys závěrem něco vzkázat našim čtenářům, tvým fanouškům?

Aby měli vlastní hlavu, ale zároveň ji uměli použít. Aby nebyli líní a makali na sobě nejen ve fitku. Zároveň jim i poděkovat za jejich podporu, zprávy, za to že jsme čím dál tím silnější.

Vojta Trnka