Výlety do minulosti: BOB PEOPLES
Dávno před rozmachem bodybuildingu, hodně dávno před jeho přesunem ze sklepů a garáží do klimatizovaných hal, znamenalo vzpírání jediné: zvednout činku ze země nad hlavu, nebo ji silou zad přinejmenším odtrhnout od podlahy. Do módy postupně přicházely různé formy tlaků, trhů a přemístění, nicméně hrubé chlapské síle nejlépe vyhovoval právě brutální nadhoz s přemístěním na více pohybů a primitivní mrtvý tah. Zapomenutým, ale v historických souvislostech legendárním šéfem mrtvého tahu byl přímočarý farmář z předhůří Appalačských hor, muž s nádherně lidským jménem John Robert Bob Peoples.
Bob Peoples tahá 326 kg.
Potomek skotských předků (původně Pebylls, později Peebles), již přijeli do Ameriky kolem roku 1650, se narodil 21. srpna 1910 poblíž Johnson City. V roce 1738 se přesunuli na jihovýchod státu Teennessee a uzavírali sňatky s místními Angličany, Iry nebo Němci, takže výslovnost příjmení skončila tvarem Peoples. Bobovi strýčkové byli drsní, robustní horalé, kteří vštěpovali chlapci obdiv a touhu po velké síle. Sami po celý den tvrdě pracovali a večer měli dostatek energie pro box, zápas, fotbal a jiné typy mužné zábavy. Bob už v raném věku 9 let zkoušel zvedat otcovu 20 kg jednoručku, poté od patnácti vytrvale cvičil podle kurzu zápasníka Farmera Burnse a návodů boxera Jimmyho DeForesta. Psal se rok 1928, když Bob zakoupil 100 kg činku od firmy Milo a začal doopravdy trénovat. V té době dokázal nadhodit 65 kg a pozvednout 160 kg, ale brzy pokročil až na 205 kg; sám vážil 75 kg, což byl 2,73-násobek jeho váhy.
Víc než vzhled postavy zajímala Peoplese funkční síla a schopnost zvedat těžké váhy.
Zájem o vzpírání na jihu USA byl tenkrát minimální, chyběly instrukce i soutěže, a Bob – také vzhledem k tomu, že disponoval vrozenými předpoklady, dlouhými pažemi a širokou pánví – tíhl směrem k mrtvému tahu. Navíc zdvih těžké činky mohli snadno posoudit všichni silní farmáři a dělníci z okolí, kteří sami nikdy netrénovali. Ve věku 25 let již Peoples zvedal 227 kg a podle zápisu z tréninkového deníku (1. listopadu 1935) udřepl 137 kg; o dva roky později startoval na mistrovství státu Teenessee a ve střední váze navzpíral 232,5 kg (67,5+72,5+92,5 kg). Upřímně zklamán tímto výsledkem zahájil Peoples svůj celoživotní experiment s mrtvým tahem. Na dvoře farmy vyhloubil v zemi prostornou jámu a v ní zhotovil první prototyp silového stojanu; pro zimní období vybudoval podobnou posilovnu ve sklepě. Tvrdý a vysilující trénink s primitivním náčiním přinesl Bobovi sílu a slávu nejuznávanějšího proponenta mrtvého tahu oné éry. Měli byste také vědět, že pracoval ve mlýně a soukromě farmařil, často tedy trénoval o druhé hodině v noci po návratu ze směny! Robert Hise vzpomíná, jak Bob – ve vzteku nad pomalým zlepšováním – několikrát vynesl činky z jámy a naházel je z kopce do potoka. Křičel při tom, že již nikdy nevezme železo do rukou, ale když po pár dnech vychladl, vytahal činky zpátky a trénoval ještě úporněji než předtím… vždy sám, bez partnerů a pomocníků, bez rad nebo povzbuzení trenéra.
Pozved 320 kg. Peoples nevyužíval střídavý úchop, zvedal nadhmatem.
Během dlouhých dvaceti let měl Peoples jen šest příležitostí k oficiálnímu pokusu o světový rekord.
Počáteční pokus přišel v roce 1940, když po vzpěračské soutěži ve městě Chattanooga zvedl 272 kg (600 liber) a nezvládl 283,5 kg v lehkotěžké váze. Krátce poté začal pomýšlet na světový rekord, ale k pokusu došlo až v září 1946. Důvodem byla válka. Bob narukoval, lékaři u odvodu však zjistili, že má ucpanou tepnu k ledvině, a po operaci na slavné Oschnerově klinice v New Orleans následoval zákaz těžké práce až do roku 1945.
ŠANCE PRVNÍ. V září 1946 Peoples při tělesné váze 79,4 kg vytáhl 295,4 kg, což byl nový světový rekord (předchozí držel Jack Hope výkonem 283 kg).
ŠANCE DRUHÁ. O pouhý rok později šokoval Peoples silácký svět zdvihem, který byl o jednu jednotku váhy pod bájnou hranicí 700 liber a zlepšil minulý rekord Carla Pepkeho o 14,5 kg. Dne 4. října 1947 v sále Central YMCA v Chattanooze, během varietní show a kulturistické soutěže AAU Mr. South a v přítomnosti tří rozhodčích, vážil 82 kg, ale jeho rekordní činka měla po převážení 699 liber – cca 317,3 kg! Nyní si ale představte, že místní fotograf (ať historie zná jeho jméno, byl to jistý Sheeny White) zapomněl zmáčknout spoušť fotoaparátu, a Peoples na jeho žádost ohromnou váhu zvedl znovu! Povedená fotografie byla potom otištěna v časopise Strength&Health z dubna 1948. V rámci této exhibice navíc neoficiálně proběhlo utkání s Williamem Boonem o titul nejsilnějšího deadliftera. Vyzyvatel vážící 125 kg vytáhl 308,5 kg a dál se nedostal… Mimochodem a pro zajímavost, něco podobného předvedl Jon Cole na televizní show Circus of the Stars v Hollywoodu v roce 1972. Cole se narovnal se 410,5 kg, záběr však nevyšel dobře a tak na přání režiséra po 3 minutách zdvih zopakoval!
ŠANCE TŘETÍ. V prosinci téhož roku Bob vystoupil na exhibici v Nashville. Hvězdami programu byli John Farbotnik a „Venuše z Muscle Beach“ Pudgy Stockton, a když Peoples zvedl 322 kg, ovace diváků nebraly konce; žel, činka nebyla převážena a rekord zapsán.
ŠANCE ČTVRTÁ. V březnu 1948 Peoples zvedal v Detroitu. Vytáhl 319 kg a po zvýšení na 326 kg činku sice odlepil od podlahy, nedokázal se s ní však narovnat.
ŠANCE PÁTÁ. Výkon, který jako jeden z mála pamětihodných počinů dějin Železné hry obletěl celý svět a je dodnes citován v historických záznamech, provedl Peoples dne 5. března 1949 v Johnson City na Red Shileld Boy´s Club Variety Show. Bylo mu již 38 let! Když někdo z domácích zvolal: „To je náš chlap – Bobe, já vím, že tu zatracenou věc dokážeš zvednout!“, v auditoriu zašumělo. Trvalo věčnost, než činka opustila podlahu, pak šla nahoru a s mocným finálním zátahem se Bob Peoples plně napřímil.
Osobní váha siláka činila 85,8 kg (jiné zdroje uvádějí 83,9 kg, 82,1 kg nebo dokonce 80,7 kg, což jej přesouvá o kategorii níže; většina záznamů však píše váhu v limitu 82,5 kg), váha činky 329,4 kg – tedy 3,84-násobek jeho nejvyšší uváděné tělesné váhy! Jelikož používané aparáty na vážení se lišily přesností, zmíněný zdvih mohl být až 330 kg. Všimněte si, že zvedal na relativně krátké ose bez zesílených otáčivých konců a bez uzávěrů.
Supertěžký Terry Todd tahá 331 kg. Peoplesův rekord odolával dlouhých 15 let.
Dodávám ještě, že tento úžasný pozved překonal s velkou slávou supertěžký Terry Todd až v roce 1964 – o kilogram a půl. „Hodně jsme se tomu nasmáli,“ vzpomínal Todd (skonal roku 2018). „Já vážil o nějakých 60 kg víc a po patnácti letech jsem jej překonal o mizerných kilo a půl!“ Jelikož powerlifting nemá (zatím) korektně zdokumentovanou historii, musíme oficiální pokoření Peoplesova rekordu rozdělit do dvou částí: pokud byl v kategorii do 82,5 kg, zdolal jeho zdvih Vince Anello v roce 1972 (331,4 kg), nebo ve váze do 90 kg rovněž Anello o rok dříve (340,5 kg). Navíc, což je dost zásadní, zdvih zůstává nepřekonán z pohledu zahájení tzv. steroidové éry v 70. letech m.s.
Vince Anello měl pro pozved ideální tělesné předpoklady.
V kategorii do 75 kg zvedá Anello 322,5 kg.
Anello byl Peoplesovým důstojným nástupcem, měl na to předpoklady (výška 165 cm, dlouhé paže) i motivaci. Na střední škole se totiž dočetl o chlapíkovi, jenž jako první zvedl 317,5 kg v kategorii do 90 kg. Vzal si jej za vzor a když v roce 1975 vytáhl 365 kg, Peoples seděl mezi diváky a po soutěži Anellovi blahopřál!
Vím, že se to nemá, ale koukněme se na vůbec nejvyšší zdvihy v těchto vahách: Ve World Raw Powerlifting Federation jsou nejlepší Rus D. Nasonov se 400 kg (do 82,5 kg), do 90 kg Američan Woolam taktéž se 400 kg. Inu, roky běží a moderní trénink se vším všudy dělá divy.
ŠANCE ŠESTÁ. V červnu 1948, na vzpěračském přeboru Junior Nationals v Chattanooga, Peoples obrazně zapěl svoji labutí píseň. Dostal sice hodně vysoko strašlivých 340 kg, do plného vzpřímeného postoje ale činku nedotáhnul. Peoplesův žák Paul Anderson později napsal: „Kdyby Bob opustil všechny svoje aktivity a věnoval se výhradně tréninku, jsem přesvědčen, že mohl zvednout 450 kg a více…“
Peoplesova „zimní“ posilovna ve sklepě.
Autoři článků o Peoplesovi vyzdvihují nejen aktuální výkony, ale jedním dechem zdůrazňují jeho inovativní přístup k tréninku. Opravdu, tenhle chlapík přemýšlel více než většina ostatních! První náčiní ke zvedání tvořily dva 200 litrové sudy spojené 3 cm železnou trubkou, do nichž házel kameny s čísly, označujícími váhu. Jiným aparátem byl ocelový kruh s krátkými tyčemi po stranách na kotouče. Bob vstoupil do kruhu a zvedal váhy ve stoji na různě vysokých podložkách. Jindy položil 360 kg činku (koupil si 180 kg činku od firmy Jackson a nechal odlít čtyři 45 kg kotouče) na hydraulický zvedák od traktoru Ford, čelem stiskl tlačítko, vyzvedl činku do vzpřímené pozice a odtud spouštěl pomalu dolů, znovu stlačil tlačítko a postup opakoval. Zatímco taková nekonvenční metoda zvyšovala Bobovu sílu, zvedák se nezlepšoval. „Dospěl jsem ke strašně těžkým vahám,“ řekl se smíchem, „že je ani traktor nezvedl a já mu musel pomáhat!“ Dalším vynálezem chytrého farmáře byla statická držení. Zvedl činku 5 cm od podlahy a držel ji na čas, dokud mu nevypadla z rukou. Používal časomíru a dosáhl s 250 kg činkou času přes 40 sekund. Hodně práce odvedl v primitivním silovém stojanu z dřevěných trámků (10×10 cm), s vyvrtanými otvory po 7,5 cm, do nichž zasouval palcové zarážky. Vykonával neúplné výtahy z výšky pod koleny, ve výšce kolen a nad koleny (užíval 410 kg), dělal též mrtvé tahy s nataženýma nohama z visu.
Peoplesova záda, pokryta hutnými svaly od krku až po vzpřimovače.
Náš šampión studoval své tělo, jeho páky a umístění těžiště. Po delším experimentování zjistil, že nejlepší výkony podává v postoji s ohnutými zády, s dlaněmi vytočenými dozadu a palcem zastrčeným pod ostatní prsty (zámek), naboso a při úplném výdechu. V roce 1948 se soustředil na dřepy. Měl velmi silná záda, takže se při vztyku předkláněl. K tomu ještě přidal čtvrt-dřepy a rychlé, odrážené pozvedy od podlahy. Vzor tréninku mrtvého tahu: 205 kg x 20 opakování, 227 kg x 15, 250 kg x 12, 272 kg x 10, 284 kg x 5, 295 kg x 2, 304 až 313 kg x 1. V jiném typu tréninku nejprve procvičil disciplíny vzpírání a začal na 160 kg mrtvé tahy. Udělal 3 opakování, přihodil 22,5 kg, zase 3 opakování a tak pokračoval až k maximální váze toho dne. Jen si zkuste na chviličku představit vůli a mezkovitou tvrdohlavost tohoto muže, jenž dřel s primitivním nářadím, bez trenéra a parťáka, sám v díře vykopané v zemi, utahaný po práci a hlavně bez soutěžní motivace – vždyť jeho výkony vedly jen k tomu, že překonával sám sebe!
Tlaky nohama v podání Peoplese.
Cvik, který budoval tělesnou super-sílu, spočíval v nošení činky ze sudů vážící až 230 kg po houpavé lávce přes potok, tam i nazpět. Doplňkovým cvikům s činkou nepřikládal Peoples takový význam, přesto občas dělal přemístění z visu, držení činky v rukách, nošení činky na ramenech, dřepy a polo-dřepy, tlaky nohama a benčpresy. V souladu se svou teorií („Většinu cviků začínáte rukama, které musí být silné!“) prováděl přemístění se dvěma 50 kg jednoručkami, první opakování ze země a dalších devět z visu. Nejlepší výkony ve vzpírání měl 100 kg v tlaku a trhu, 122,5 kg v nadhozu. Hluboký dřep udělal s 240 kg, sedm dřepů zacvičil s 205 kg. Na vertikálním legpresu vytlačil 340 kg, v benčpresu zvedl 137 kg a udělal střídavý tlak s 60 kg jednoručkami. Výkony v mrtvém tahu na opakování: 160 kg x 42 opakování, 205 kg x 28 opakování, 227 kg x 20, 272 kg x 10, 295 kg x 5, 317 kg x 2.
Peoplese vždy více zajímala síla než postava, protože věřil, že svaly musí být především užitečné. Tím trochu připomíná slavného Arthura Saxona, který při konfrontaci s patřičně svalnatým soupeřem říkával: „Vytáhněte činky a uvidíme, co dokáže zvednout!“ Přesto pohled na Bobova záda – s robustními rhomboidy a latissimy, tlustými vzpřimovači a masivními trapézy, záda vyvinutá od krku až k pánvi – dodnes vyvolává obdiv. Peoples rovněž uvažoval nad tím, v jakém věku lze podávat nejlepší výkony. Na vrcholu sil byl mezi 35 a 42 roky, svůj rekord udělal ve 38 letech. Ještě jako pětapadesátiletý pravidelně pozvedával 295 kg při tělesné váze 86 kg. Tělesné míry z roku 1948: výška 175 cm, váha 84 kg, krk 44 cm, hrudník v nádechu 118 cm, biceps 41 cm, zápěstí 18,5 cm, pas 86 cm, stehno 61 cm a lýtko 39 cm. S manželkou Juanitou Wills Peoples žili 53 let a měli dceru Altu. Jako ocenění historických počinů jej US Powerlifting Federation vepsala v roce 1985 do National Powerlifting Hall of Fame, do Síně slávy státu Tennessee byl uveden v roce 1990.
Jeden z největších exponentů mrtvého tahu v historii skonal v červnu 1992 ve věku 81 let.
