Výlety do minulosti: Učitel Sig Klein (3)

Vzpomínkový text Johna Grimeka z roku 1987 popisuje událost z poloviny 30. let. (díl 2.)

John Grimek a Sig Klein (vpravo) 

Když jsem přišel do tělocvičny ve třetím patře, Sig zrovna někomu radil při tréninku. Šlehl po mně pohledem, jako kdyby říkal: „Zůstaň tam, až tady skončím!“ Nerad totiž viděl, když někdo chodil v botách po koberci. O minutu později byl zde a natáhl ruku: „Co pro tebe mohu udělat?“ Představil jsem se, Klein chvíli zapřemýšlel a pak mne pozval do kanceláře. Chtěl vidět, jak trénuji. Řekl jsem, že dnes už mám trénink za sebou, ale byl neodbytný: „Něco dělej,“ trval na svém. „Rád bych viděl, jak vypadáš.“ Převlékl jsem se tedy a znovu zeptal: „Co mám dělat?“ „Cokoliv,“ zněla odpověď. Z řady činek jsem si vybral jednu, mohla vážit 85-90 kg. Vzal jsem ji na ramena a začal dělat dřepy, nikoliv normální, ale výskoky ze dřepu.

Sig Klein 

Vyskakoval jsem z hlubokého dřepu metr vysoko a všichni kolem byli překvapení. Po krátké pauze jsem hodil činku na prsa, jedno chodidlo postavil na nízkou lavici a udělal několik dřepů na jedné noze. Zaslechl jsem udivený šepot. Nikdo netrénoval, lidé stáli kolem a dívali se. Pak Sig a další člen posilovny přikouleli pár těžkých, neforemně vyhlížejících jednoruček. „Zkus tyhle,“ pobízel mne. Slyšel jsem hlasité šuškání v davu a bylo mi jasné, že je to výzva. Otázal jsem se, kolik váží, a Sig řekl větu, kterou do smrti nezapomenu. „Dobrý silák se nestará, kolik co váží. Je-li silákem, tak váhu zvedne.“ Popadl jsem jednu činku a vyhodil ji nad hlavu. Klein zavrčel: „Zvedni obě najednou.“ O to právě šlo, cítil jsem to v rukou. Váhavě jsem vytáhl činky k ramenům, levá ruka se mi stočila a činka spadla na koberec. Nyní jsem se zdravě naštval, silou bicepsů dostal činky na ramena a neohrabaně je vyrazil nahoru. Při spouštění dolů jsem nadával, jak jsou nešikové a vyvracejí ruce, ale Sig se usmál: „Napoprvé to nebylo zlé.“ Při odchodu jsem Kleinovi slíbil, že se za dva týdny vrátím a činky snadno zvednu.

Sig Klein s dvojicí jednoruček. 

Doma jsem si z držadel a kotoučů zhotovil těžké činky a během dvou týdnů jsem zvládal přemístění i výtlak s více než 50 kg v každé ruce. Byl jsem připravený! V New Yorku jsem šel do tělocvičny, nečekal jsem však u dveří, ale zamířil hned do rohu. Bez sundání svetru jsem vzal činky ze stojanu, vyhoupnul je od stehen na hrudník a zahájil střídavé tlaky. Sig už se chystal vyštěknout své obvyklé „Zůstaň tam,“ ale jakmile mne spatřil, šel za mnou. Zastavil mne při 19 opakování slovy, že to stačí. Měl pocit, že bych možná hodil činky na zem, ale ujistil jsem ho, že můžu pokračovat dál a dál. Později jsem se dozvěděl, že důvod byl prostý: abych příliš nepřekročil jeho osobní rekord. Sig udělal 12 opakování a to bylo vynikající. Byl nejlehčím mužem, který tyto dvě 45 kg činky kdy zvedl. V Kleinově tělocvičně jsem se stavoval při každé návštěvě New Yorku. Měl jsem ho rád od prvního setkání. Naše rodiny spolu chodily na večeře, potom jsme si telefonovali a psali. Doufám, že nalezl místo odpočinku, které si tak bohatě zasloužil.

Klein ve věku 57 let.