Zážitky s Arnoldem (19)

Něco od Dave Drapera.

Psal se rok 1966 a byl začátek Zlaté éry bodybuildingu. V těchto měsících se skrze roky 1965, 1966, 1967 a 1968 ukázali Frank a Christine Zane, Arnold, Franco, Ed Giuliani, Chet Yorton a velký Mike Katz. Horečka začala roku 1962 s Larry Scottem a Donem Howorthem a Billem McArdlem z činkárny Vince Girondy a spojila se s Billem Pearlem v jeho gymu v jižním Los Angeles a Chuckem Sipesem, ohýbajícím hřeby v severní Kalifornii, s Boyerem Coe v Louisianě, bojujícím s Casey Viatorem na nových strojích Nautilus, Sergio Olivou v Chicagu, rozpínajícím křídla jako orel a Dennisem Tinnerinem s Chrisem Dickersonem v New Yorku. A víte co bylo divné? Všichni trénovali jako zvířata, všichni se měli rádi a každý z nich vypadal úplně jinak.

Arnolda jsem potkal na podzim 1968 v Miami týden po jeho příjezdu z New Yorku. Soutěžil na Mr. Universe, kde vyhrál Frank Zane a já vystoupil jako host. Sešli jsme se v zákulisí během přípravy na show. V šeru, mezi tucty lidí, trochu zmatený a zmazaný olejem, jsem se co nejlépe představil.

Arnold měl jasné oči, zeširoka se usmíval, nepodléhal vzrušení a chtěl každého potěšit jako malé děcko…byl jako velikánská a pulzující houba, vsakující do sebe každý kousek jeho okolí. Hned jsem si všiml, jak byl tento vysoký a svalnatý chlapík vychytralý a o krok napřed před svým sousedem, a opravdu velmi bystrý. Díky Bohu mi taky neuniklo, jak byl roztomilý.

Dnes je guvernérem a to mne nepřekvapuje. Když se v 80. letech začaly ukazovat známky jeho zájmu o politiku, pomyslel jsem si: „Ale ovšem. Tohle Arnold umí nejlíp. Vládnout.“ Doufal jsem, že volby vyhraje, myslel jsem, že by měl, byl jsem rád, že to dokázal a věřím, že odvede dobrou práci, lepší než kdokoliv jiný.