Zážitky s Arnoldem (7)

Zápisky Dicka Tylera z časopisu Muscle Builder 1969

Volal Joe Weider. „Posílám do Kalifornie Arnolda Schwarzeneggera.“ „Myslíš Duba?“ „Ty mu říkáš Dub?“ „A máš snad lepší jméno?“ „Tak jo, Dub míří za tebou, raději abys zavolal na pilu!“

Druhý den v sedm večer jsme s Artem Zellerem odjeli na letiště. Po chvíli čekání se náhle objevil v průchodu a kráčel ke mně jako kolos. K mému překvapení nebyl až zas tak vysoký, protože jsem slyšel o tom, jak nade všemi vyčnívá. Když ale přišel blíž, začal vyčnívat. Šílené na něm je to, že je tak š-i-r-o-k-ý, až skoro vypadá malý. Pod paží nesl trofeje a úsměv měl velký jako ramena.

Při odebírání kufru z běžícího pásu Arnold nechtěně vrazil do jakéhosi pitomce v kožešinové čepici. „Chlape, nestrkej do mne, nemám to rád.“ Arnold byl otřesený. „VOT?“ (Arnoldovu chabou angličtinu neumím adekvátně přeložit a nechávám ji v originále.) „Slyšel jsi, bejby. Koukej kolem sebe, jinak budeš mít problémy.“ Lidé se začali shlukovat. „VOT DID I DO?“ „Jen si nemysli, že se mnou můžeš kejvat,“ řekl ten hňup. Zeller skočil mezi oba muže. „Hele, můj kámoš ti nechtěl ublížit.“ „Co? Ať si raději dává bacha.“ Zeller s úsměvem potřásl hlavou. „Člověče, tenhle muž se tě dotkl náhodou.“ Ustoupil dozadu, aby se potížista mohl pořádně podívat na „strom, který chodí jako člověk.“ „A teď,“ pokračoval Zeller, „kdyby do tebe chtěl strčil úmyslně, bylo by to jen dobře.“ Zdálo se, že pitomec se poprvé pořádně podíval na muže, jehož si vybral, a začal koktat. „Nojo…já…jo…“ A s tímto brilantním prohlášením odkvačil najít nějakou babičku, do níž by se mohl navážet.

Když se Arnold vecpal do auta, myslel jsem, že puklice kol na té straně vypadnou na zem. „Můžeš si sednout vedle mne?“ požádal jsem Arta, ale stejně to nepomohlo. „Co si myslíš o jižní Kalifornii?“ zeptal se Art. „Arte, zrovna přijel. Pěkně si loknul smogu, málem se popral a ty se ho ptáš, jak se mu líbí Kalifornie.“ „I LIKE IT FINE,“ řekl velký Rakušan s úsměvem.