Zemřela legenda RIC DRASIN
V neděli 30. srpna 2020 ve věku 76 let zemřela známá osobnost kulturistické subkultury Ric Drasin. Rodák z kalifornského Bakersfield vstoupil do povědomí fanoušků železa jako kulturista, Arnoldův přítel a sparingpartner, vyhledávaný osobní trenér, kaskadér, herec, spisovatel a profesionální wrestler. Drasin byl od první poloviny srpna hospitalizován, delší pobyt v nemocnici si vyžádaly zejména problémy s ledvinami a srdcem; čekala jej také další operace kolena, v němž měl již z minulosti kloubní náhradu. Drasin byl i z nemocničního lůžka schopen komunikovat se svými fanoušky skrze sociální sítě, což učinil naposled 22. 8., kdy informoval, že dle řady testů jsou jeho srdce i ledviny v pořádku. Pak se ale déle odmlčel a v závěru srpna již na jeho facebook přispívaly jeho děti. To samozřejmě nevěštilo nic dobré a v neděli 30. srpna dorazila se zámoří smutná správa o jeho úmrtí…
Ric Drasin a Arnold na momentce z nedávné minulosti
Bezesporu inspirativní a zajímavou osobnost Rica Drasina si připomínáme článkem historika silových sportů Josefa Švuba, jenž si všímá zejména přátelství mezi Ricem a Arnoldem.
Jak to bylo kdysi: Ric a Arnold
Ric Drasin (narozen 12. července 1944) byl bývalý profesionální zápasník, kulturista, herec a kaskadér. Vyrůstal v Bakersfieldu, Kalifornie, rodiče měli obchůdek s dětským nábytkem a oblečením. Na střední škole brnkal na sólovou kytaru v rockové skupině, s níž se dostal až do Hollywoodu. Do gymu chodil od roku 1961, pak začal soutěžit (ale teprve v roce 1972 vyhrál titul Mr. Venice Beach), rok nato odešel do armády a od pětašedesátého se věnoval zápasu – skončil roku 2001. Patřil ke skalním členům Gold´s Gym, trénoval i s Lou Ferrignem, za něhož zaskakoval v nebezpečných scénách seriálu The Incredible Hulk. Dlouhá léta také vedl školu pro mladé zápasníky. Vážně bral také svou roli pamětníka a na portálu bodybuilding.com má řadu článků i videorozhovorů s legendami Zlaté éry. Takto vzpomínal třeba na Arnolda (text psán v roce 2012).
„Arnolda jsem poprvé potkal v roce 1970 na parkovišti posilovny Billa Pearla v Inglewoodu. Když jsem mu byl představen, seděl v autě a na někoho čekal. Vážil tenkrát kolem 118 kg, byl neskutečně mohutný a v ohromující formě. Podali jsme si ruce, trochu pokecali a o pár měsíců později jsem na něho narazil v Gold´s Gym ve Venice. Dělal jsem zrovna benčpres, byl jsem v tom docela dobrý a moje maximum činilo 206 kg při tělesné váze 92,5 kg. Arnold byl vcelku silný, ale ne tak jako já. Zeptal se, jestli se může připojit, a já, protože jsem zkrátka laskavý týpek, odvětil Jistě. Dodal jsem ale, že se bude cítit mizerně, a on se jen zasmál. Z tréninku se stala malá soutěž a jeden druhého jsme hecovali. Začali jsme na 60 kg, pak 100 kg, 125 kg, 143 kg, 165 kg, 185 kg, potom jsem dal 192,5 kg a nechal jej za sebou. Udělal jsem 4 tlaky se 185 kg a Arnold měl práci s jedním. (Pozn. V březnovém čísle Mr. America 1970 je popsán Arnoldův benčpres takto: 12 opakování se 135 kg, 9 x 147 kg, 7 x 154 kg, 6 x 161 kg, 5 x 168 kg, 4 x 181 kg.) Myslím, že když jsem zvedl víc než on, byl maličko nesvůj, ale současně jej to motivovalo. Chtěl vědět, co budu dělat dál, a já řekl záda, tak jsme spolu odjeli trénink zad. Řekl bych, že moje hnací síla i humor jej zaujaly a požádal, jestli bychom mohli zítra trénovat zase.
Sparingpartneři (zleva): Drasin, Ken Waller a Arnold
Zavolal mi časně ráno a vyzvedl mne na snídani před tréninkem. Mnozí z nás byli fanoušky restaurace U Zuckyho v Santa Monice, a tak jsme tam jeli. Pokaždé jsme potkali někoho z posilovny, herce nebo jiné zajímavé lidi. Tenkrát jsme snídali sýrovou omeletu, mletý hamburger, domácí sýr a kávu, to bývalo obvyklé menu. V podstatě maso, vejce, sýr a málo sacharidů. Zřídka kdy se jedly těstoviny, rýže nebo chleba. K obědu obyčejně býval velký hovězí burger, vejce a znovu sýr. Mezitím jsme popíjeli Blairův protein, na večeři jsme mívali kuře nebo grilované maso se salátem a pečený brambor.
Po jídle jsme odjeli do posilovny. Tréninky se skládaly ze základních cviků: na hrudník třeba po 4 sériích benčpresu, tlaků na šikmé lavici, rozpažování a střihů na kladkách. Někdy jsme na závěr přidali 4 série kliků na bradlech. Arnold se vždycky stavěl proti cheatingu a kladl důraz na soustředění na procvičovaný sval. Někdy jsme kvůli ujištění, že sval je plně protažený, drželi v dolní poloze benčpresu nebo rozpažování 2sekundovou pauzu. Při mnoha příležitostech jsme střídali hrudník se zády, třeba benčpres a shyby, tlaky na šikmé lavici se stahováním kladky a střihy s přitahováním jednoručky v předklonu. Arnold se hned ze začátku napumpoval a vypadal obrovský. Napnul před zrcadlem biceps a řekl Koukni na ten vrcholek, Rici. Bylo to jako dvě horské špičky. Arnold byl proslulý mohutnými bicepsy, ale zřídka jsem jej viděl cvičit s více jak 22,5 kg jednoručkami. Taky jsme trénovali ramena a Arnold mi ukázal systém, který vás nafoukl jako nic jiného. Tlaky jednoruček ve stoji s vytáčením dlaní, non-stop od 14 kg po 4,5 kg až po 38,5 kg, nahoru po stojanu a zase dolů bez přerušení, a potom stejně s upažováním.
Ric Drasin, nedělní odpoledne v Gold´s Gym, Venice.
Dneska už bych to teda nedělal! Tenkrát s námi trénovali všichni šampióni jako Zabo Koszewski, Dave Draper, Ed Giuliani, Frank Zane, Franco Columbu, Mike Katz, Ken Waller a Roger Callard. Byli jsme prima parta a hezké bylo i to, že jsme drželi spolu taky na pláži a o víkendech. To už se dnes nevidí. Arnold byl Němec (Pozn. -Američané zřejmě nerozlišují Rakousko od Německa!) a já zase Žid, dost jsme o tom diskutovali a on mnohokrát zmiňoval Hitlera. Byl přesvědčený o nadřazenosti germánské rasy, ovšem nacházel se ve městě se zábavním průmyslem řízeným Židy včetně chlápka, podepisujícího jeho výplatní šeky – Joe Weidera. Tak se zklidnil a raději žertoval o nás, říkal ´Dnes trénuje Němec se Židem!´ Já do našich tréninků vždycky dával humor, protože mám rád legraci. Arnold se bavil, ale pořád jsme tvrdě makali. Nebyl si moc jistý svou angličtinou a proto používal na jiné lidi moje šprýmy a chytlavé fráze, jako by byly jeho. A slyšet je z jeho úst bylo fakt legrační. Dodnes některé tehdejší formulace užívá.
Arnold a Drasin při společném tréninku
Jednoho dne v roce 1971 jsme se flákali na pláži. Přišel tam agent firmy Chevrolet s nabídkou natočit reklamní šot. Když studia chtěla do filmů nebo reklam kulturisty, tenkrát jim říkali musclemen, jako první chodívali na Venice Beach a do Gold´s Gym. Jen hovory z placeného telefonu na zdi posilovny jsem získal spoustu džobů. Reklamu jsme natáčeli tak, že Arnold, já a další kulturisté zvedali vůz Chevrolet, ve skutečnosti zavěšený na lanech. Jednalo se o celonárodní, velmi dobře honorovaný šot. Byznys nám zachutnal a rozhodli jsme se pokračovat. Poté měl Arnold čtenou zkoušku na nějaký gladiátorský film a požádal mne, abych šel s ním. Byl tam i producent s autorem scénáře. Arnold četl, škobrtal slovo za slovem a celou dobu se chechtal. To bylo fakt něco. Když jsme zase seděli v autě, řekl mi Možná tam je něco taky pro tebe, a já na to Se tvým čtením radši zapomeň, že chceš být hercem! Měl bych se dneska zastřelit! Kdo tenkrát tušil, kam až to povede?
V roce 1972 jsem pozval Arnolda na večeři k mojí matce Blaire (zemřela roku 2010), protože jsem se domníval, že jej potěší setkání s mou babičkou, taky Rakušankou, dokonce pocházející ze stejného města. Hned si padli do oka a hezky si povídali, Arnold sebou seknul na gauč a zlámal všechna péra. Matka ukuchtila skvělou židovskou večeři, která mu chutnala, a ještě dlouho o tom hovořila, hlavně jak musela vyhodit celý gauč, protože se nedal opravit.
Ric Drasin
Po tréninku jsme s Arnoldem, Kenem Wallerem a dalšími chodívali na oběd do Jamaica Bay Inn v Marině, pak jsme se opláchnuli v bazénu a opalovali. Nikdo si nikdy nedovolil zjišťovat, jestli v hotelu bydlíme nebo ne. Všichni jsme si dávali po půlce kuřete z menu. Takový báječný život jsme vedli, skoro jako v penzi. Všichni jsme byli kámoši, chodívali společně na párty a dobře se bavili. Každý týden po tréninku jsme se váleli na Venice Beach a chytali bronz. Bylo tam vždy narváno a počasí nemělo chybu.
Čas plynul a trávili jsme spolu u činek dlouhé hodiny. Arnold měl svůj život vždy pod kontrolou. Jednou jsme jeli do Woodlands Hills, protože Arnold chtěl svůj šek. Vpadl k Weiderovi do kanceláře, drapnul šekovou knížku, vypsal sumu a donutil Joea, aby se podepsal. O nedělích docházel do gymu Joe Weider a trénoval s námi. Hned zamířil ke 30 kg jednoručkám a dělal bicepsové zdvihy. Neměl jsem ánunk, proč začíná tak tvrdě, ale bylo to tak. Arnold nás představil a Joe mi za to, že jsem se nechal vyfotit s jeho výrobky, dal prostor v Muscle Builder/Power na reklamu pro moje trička. Nejprve to bylo půl stránky a později celobarevná strana. Nechal jsem vyrobit tílko s logem Gold´s Gym a chystal je do pošty v garáži. Jenom na nich jsem za rok vydělal 75 tisíc dolarů.
V roce 1976 Arnold natočil Stay Hungry a věci se daly do pohybu. Když byl v LA, chodíval do gymu, avšak stále méně častěji. Jak jeho popularita rostla, přicházeli noví přátelé a staří se dostávali do ústraní. Arnold však na své přátele ani kořeny nezapomíná. Když nějaký náš kamarád zemřel, pokaždé přijel na vzpomínkovou sešlost do World Gym a dali jsme řeč jako kdysi. V roce 2001 jsem na něho narazil na semaforech ve Venice, stáhl jsem okénko a řekl Hi. Nejdřív mne s oholenou hlavou a tetováním nepoznal, tak jsem řekl To je Ric, a on se usmál: Ric Drasin? Byl jako malý kluk a hnedka si rýpnul: Co jsi to udělal, oholit si hlavu a vykšeftovat triceps za tetování? Musíme se sejít a pokecat, tak zavolej nebo mi dej číslo. Krátce poté byl zvolen guvernérem. Co dodat? Arnold je superstar a dotáhl se až nad vrchol. Ke mně byl vždycky milý a toho si vážím.“
